Rony a Adam
menu

Rony a Adam

Zdravím všechny moje milé z Pomocných tlapek. Už tři týdny bydlím v Liberci a mám se tu fajn. Celá rodina se o mě stará a jsem středem pozornosti.

Ráno vstáváme před sedmou hodinou, Adamovi se většinou nechce z postele, tak je mým úkolem šťouchat do něj a olizovat ho tak dlouho, dokud nevstane. To mě pak nadšeně hladí, ale na hraní není čas, protože pospíchá do školy. Adam jezdí i s Bětuškou tramvají, většinou s nimi a s mamkou jedu jednu zastávku a pak se procházkou projdeme zpátky domů. Někdy jsem dopoledne sám, to se aspoň vyspím. Jindy jsem s mamkou. Když vaří, moc rád si lehám do kuchyně mezi dveře nebo před ledničku. Nevím proč, ale vždycky mě odtud vyžene na moje místo.

Po poledni se vrací Adam ze školy. Někdy mu jdeme naproti, to už z dálky vrtím ocáskem a pak na něj skáču a jsme oba rádi, že se vidíme. Doma si se mnou většinou Adam lehne, odpočívá a já mu dodávám energii, kterou potřebuje doplnit po náročném dopoledni ve škole. Pak jde Adam dělat úkoly, to je nuda a tak ležím pod stolem u nohou a nemohu se dočkat, až úkoly dodělá. Po povinnostech totiž začíná zábava a Adam se mnou dělá „psí kusy". Teď zrovna mě učí plazení a slalom. Často za to dostávám dobroty a to je paráda. Někdy Adamovi špatně rozumím, tak se musí snažit mluvit pomalu a pořádně vyslovovat. Každý den si se mnou hraje i Bětuška. S tou je to taky super. Sice mi nedává tolik pamlsků jako Adam, ale zase mě hóóódně chválí.

Když chodíme do obchodů nebo něco zařídit do města, vede mě pyšně Adam. Já se chovám vždycky vzorně a lidé na nás koukají, obdivují, jak jsem vychovaný a Adam se s nimi dává s radostí do řeči, vysvětluje, kdo jsem a učí se tak komunikovat. Adam chodí taky rád na procházky do lesa a jednou mě vzal dokonce na Ještěd. Byl tam sníh a chvíli pěkná fujavice. A jeden den jsme postavily sněhuláka. Adam mi mezi plácáním sněhu házel míček, frisbie a přivolával píšťalkou. Pěkně jsem se vyřádil.

Večer usínám s Adamem v posteli. Mamka to sice ze začátku nechtěla, ale co měla dělat? Adam se se mnou totiž vždycky zklidní a uvolněně usne.

Tak to je ve stručnosti můj běžný den v Liberci. Za měsíc se zase ozvu a snad už bez sněhových přeháněk.

Papa Rony.