Rambův návrat do Prahy a jeho první pracovní měsíc

Rambo strávil předvýchovu v Praze. Na konci června se do Prahy vrátil už jako profesionál.

Jak píše pan Metelka v kapitolce Pes robot ???...: „Vy jste se teď vrátili do svého známého prostředí. Domů. Ale vašemu novému psovi zrovna teď udělal život další „kotrmelec“…“. To samozřejmě platí i pro Ramba, ovšem v případě týmu 304 přicházejí do nového prostředí oba. Panička sice bydlí na stále stejném místě, ale celý svůj pokoj kompletně přeuspořádala, aby vyhovoval psím potřebám, a současně musela úplně změnit svůj režim dne. „Kotrmelec“ tedy udělali společně a oba si musí zvykat na všechno od začátku.

Krátce po příjezdu do nového bydliště Rambo objevil králíka Safíra, s nímž od této chvíle bude sdílet pokoj, a naznal, že rychle se pohybující chlupaté stvoření je daleko zajímavější než cokoliv jiného v bytě včetně paničky a žrádla. Takže první velkou výzvou pro paničku bylo důsledně a trpělivě korigovat sžívání obou zvířátek.

Jinak je Rambo většinou doma i venku vzorný. Jen na začátku trochu zkoušel, jak moc platí zákaz jeho přítomnosti na posteli. Opakovaně neúspěšně zkouší, zda někdo přistoupí na zábavnou honičku s bačkorami. Rambo se již stihl úspěšně seznámit se všemi lidskými členy domácnosti včetně paniččina bratra a jeho přítelkyně, která má ze psů respekt. Možná u ní získal bonusové body tím, že pomohl sehnat vaničku vzácné příchuti zmrzliny na přání ve chvíli, kdy se bratr s přítelkyní vraceli pozdě večer unavení po víkendovém stavění dětského tábora.    

Kromě pražského bytu se Rambo stihnul seznámit i prostředím chalupy a jejího okolí. Společně s paničkou zvládli celodenní výlet do Staré Boleslavi – asi hodinovou procházku lesem, cestu autobusem, oběd v restauraci. Pokračovali na nákup do zahradnictví a zverexu, kde se po dlouhém dni paničce udělalo slabo a tak ji Rambo podpořil canisterapií. I když ten den paničce od rána nebylo dobře, zvládla díky Rambovi během tohoto výletu přibližně dvakrát tolik, než při podobné akci před rokem, kde ji doprovázela jen mamka.

Hned po návratu do Prahy měl Rambo hodně práce. Pomohl paničce absolvovat očkování přes její fobii z jehel, čímž současně zařídil, že nemuseli pak jít z ordinace rovnou domů, ale během téhož dne zvládli důležitou schůzku na úřadě s více než hodinovým čekáním. Rambo se zaregistroval a zvážil na veterině (trochu zhubnul na krásných 33,3 kg a tak má nyní od trenéra dovoleno jíst víc granulí). Cestou domů ještě nakoupili v drogerii a zastavili se v lékárně.

Pár dní na to Rambo doprovodil paničku na přípravnou schůzku před plánovaným zahájením skupinové psychoterapie a zvládli registraci Ramba na obecním úřadu.

Naposledy s mamkou vyzkoušeli cestu k psycholožce, aby už příště mohli i tam jezdit sami.

I když je Rambo chlap, byl trpělivý a pomohl paničce doplnit šatník, když ze všeho během své nemoci vyrostla. Asistoval jí před i ve zkoušecí kabince při nákupu plavek, a panička má teď mimo jiné i jedny plavky v podobné barvě, jako má Rambo kožich.

Moc milé bylo náhodné setkání na poliklinice, kde se Rambovi podařilo seznámit novou paničku se svou paní vychovatelkou. Tu i po roce odloučení poznal, zpozorněl, ale byl moc hodný, protože po secvičování už ví, ke komu teď patří. A panička nyní ví, že měl Rambo vychovatelky vlastně dvě a že se s nimi pohybujeme po podobných trasách.

Ke společnému secvičení ještě chyběl nácvik cesty metrem. V domluvený den čekali panička s Rambem sami doma na trenéra, kterému se ale porouchalo auto. Současně se i rodiče zdrželi oproti plánu na táborovém ostrově. Příliš mnoho změn a obava, jestli se rodičům něco nestalo, vyvrcholily panickou atakou, ale díky Rambovi trvala kratší dobu než obvykle. Druhý den trenér dorazil a spolu zvládli cestu tramvají, metrem, další tramvají a procházku. Také Rambo s paničkou pilně trénuje podávání.

Ani na konci července tým 304 nezahálel. Panička s Rambem dojeli i přes matoucí letní výluky MHD na ortodoncii nechat si sundat fixní rovnátka a vyzvednout si pak nová nasazovací. Poslední červencovou akcí pro Ramba byla návštěva na oddílovém vodáckém táboře. Výzva byla nastoupit do rybářské pramice, aby bylo možné přejet na ostrov. Pak s paničkou pomáhali na jednom herním stanovišti. Nejmladší holčička na táboře je zahrnula spoustou dotazů – „Kolik je Rambovi let? Babička má taky pejska…Proč se asistenční psi nesmí hladit? A co dělá, když pracuje? Na co má tu vestičku?“ Hádáme, že při své výřečnosti malá tábornice předá informace o asistenčních pejscích každému, kdo jen bude ochotný poslouchat.

Děkujeme panu trenérovi, že je se svými radami k dispozici na telefonu i osobně. Děkujeme oběma Rambovým vychovatelkám i sponzorům a těšíme se na setkání na promoci.