A tak jde čas...
menu

A tak jde čas...

Minulý měsíc jsem dovršila krásný věk 11 let. Dort sice nebyl ale dostala jsem nové plyšáky a dobrůtky, takže ten chybějící dort jsem paničce milostivě odpustila. Všichni přeci víte, že jsem hodná holka, alespoň panička mi to často říkává:-)

Pořád jí ochotně pomáhám, dokonce i když mi není zrovna dobře, musím jí být stále na blízku.

Nerada to přiznávám, ale jsem dáma v letech a poslední dobou mně trochu zlobí zdraví. Bolívají mně záda a neposlouchají zadní packy. Pan doktor říká, že se tomu říká Spondyloza.

Když je mi zle, je to bolestivé a jsem nešťastná, protože se nemůžu hýbat, ale panička mi dá prášek na bolest, sedí u mně hladí mně a mluví se mnou a hned je mi lépe. Posledně jsem bez ní nevydržela ani chvilku a doslova jsem se za ní doplazila na wc. Protože panička chce aby mi bylo dobře, dojíždí k nám paní, která se mnou cvičí Dornovu metodu. Nijak nadšená z toho nejsem, přesto jsem trpělivá a spolupracuju.

No nazdar, už jsem jak ti staří lidé, co se pořád baví o tom, kde všude je píchlo. Je pravda, že už se ráda válím. I tak jsem stále po většinu času veselá a hravá holka.

Každé ráno nosím paničce boty a nehnu se od ní. Ráda se přetahuju o plyšáka a hrdě hlásím, že pokaždý vítězím, takže mám pořád páru:-D

Jsem sice už asistenční fenka v důchodu, ale asistuju pořád a RÁDA.

Mějte se krásně, zase Vám časem štěknu nějakou zprávu.