Soužití Péti s Matějem

Dobrý den, posíláme zprávu o soužití Péti s Matějem a nepříjemný zážitek z koupaliště.

Jelikož jsme nejeli nikam na dovolenou, rozhodli jsme se že pojedeme někam na koupaliště. Už jsme byli s Matějem a Péťou po různých koupalištích a vodách ale nikdy jsme nenarazily na tak nepříjemné až sprosté jednání.

Byly jsme se raději den před tím podívat jestli je koupaliště bezbariérové - jednalo se o koupaliště Ostrava - Porubsko-Vřesínké koupaliště. Na vrátnici jsme se slečny ptali, zda-li na koupaliště bude mít přístup i náš Péťa, slečna řekla že to nebude problém. Jaké bylo ale překvapení když jsme na druhý den opět přijeli na koupaliště a paní na vrátnici řekla že pejsek na koupaliště nesmí, vysvětlovali jsme jí že Péťa je asistenční pes, ukázali jsme jí průkaz a vše okolo... Paní řekla že za to nemůže, tak jsme požadovali aby zavolala někomu z vedení nebo aby nám poskytla alespoň kontakt na majitele. Bohužel řekla, že nám kontakt poskytnout nemůže, tak volala sama.

Vedoucí snámi mluvit nechtěl, jen stále opakoval že pes na koupaliště nesmí a že je mu jedno jestli je pes asistenční nebo normální, prostě pes jako pes a na koupaliště nepůjde. Když jsme se požadovali osobního kontaku, že za ním půjdeme do kanceláře, byli jsme sprostě vyhozeni. Takový sprostý výstup jsme ještě nezažily, pán byl očividně srab, když se neukázal a nebyl ani schopný porozumět.

Domů se nám samozdřejmě nechtělo, tak jsme nakonec jeli do Frýdku-Místku na koupaliště Olešná a nevěřili jsme jaké vřelé přivítání a ochota nás obklopila, úplně pravý opak. Okamžitě nám chtěli pomoci jak s Matějem tak nám nabízeli pomoc i s pejskem... Péťovi okamžitě donesli misku s vodou a pokud by jsme šli společně do vody, nabídli nám že ho pohlídají na plavčíkárně. Tak nakonec náš výlet skončil pěkně i když s nepříjemným zážitkem, všem vřele doporučujeme koupaliště Olešná ve Frýdku!

Proč mít doma tak skvělého kamaráda? Jednoduše protože tady vždy pro Matěje je. Vždy když se ráno Matěj probudí, Péťa se automaticky zvedá taky a už podává oblečení, otevírá dveře a když něco upadne, je vždy po ruce.

Když vidí že se oblékáme, běží si pro vestu aby mu jí mohl jeden z nás obléct, jen aby mohl být stále u Matěje, protože když spolu nejsou je věčně nervózní. Tohle jsme poznali nedávno, kdy byl Matěj na dlouhou dobu v nemocnici, Péťa byt pořád smutný, prostě hledal svého nejlepšího kamaráda, kterému by chtěl nějákým způsobem pomoci. V té době tady byl ale hlavně pro mamku, která když přijela tak se jí snažil taky pomoct, třeba jí jen rozveselit, když už se to nepovedlo Vaškovi.

Bohužel byl Matějův stav vážný, tak se skoro s Péťou dva měsíce neviděly, protože to Matějův stav nedovoloval. Ty poslední dva týdny už byl Péťa opravdu hódně smutný... pořád polehával, nebo si lehl k mamce, ani si nechtěl hrát. Konečně den před Vánocemi pustili Matěje z nemocnice, Péťa okamžitě ožil, když ho viděl, to co našel mu přinesl a pořád ležel jen u Matěje a hlídal ho. Teď už je to u nás jako za "starých" časů.

Všechny moc zdravíme!
S pozdravem Mochovi a Péťa.