Tři měsíce s Peggy

Po téměř 12 letech mi zemřela asistenční fenka Dita. Její odchod byl pro mě moc bolestný a stále je. Život jsem si už bez ní nedokázala představit. Nejdříve jsem si říkala, že už dalšího pejska nechci, ale postupem času jsem zjistila, že je tu bez ní smutno. Oslovila jsem proto ,,Pomocné tlapky" a bylo mi sděleno, že by pro mne měli ve výcviku nového pejska. Dali mi čas na rozmyšlenou, ale já už předem věděla, že asi dalšího pejska chci. S novou kamarádkou jsme se jely seznámit do Plzně a padly jsme si do oka. Je to černá labradorka jménem Pegy :)

Po 2 měsících jsem si Pegy odvezla domů. Jsme spolu už téměř 3 měsíce a pomalu si na sebe zvykáme. Ze začátku jsem ji neustále srovnávala s Ditou. Ta byla už starý klidný pes, kterého nic a nikdo nerozhodil za žádných okolností, možná tak, kdyby nedostala najíst. Oproti ní je Pegy živel, zajímá ji vše – psi, děti a je plná života. Snažím se to proto nedělat, už nesrovnávám, protože každý pejsek je originál, tak jako člověk. Na Pegy musím být přísná obzvlášť teď ze začátku, než si na sebe zvykneme a Pegy bude vědět, kde jsou její mantinely. S tím mám trochu problém :) a Pegy si toho je vědoma, ale vím, že je to potřeba, abychom společně dobře fungovaly. Jasné je, že se s Pegy určitě nudit nebudu :(