Povídání od Peggy

Milí tlapkající kamarádi,

uběhlo pár měsíců, co jsem o sobě psala naposledy a ne proto, že bych se snad nechtěla dělit o zážitky, ale v jednu chvíli se mi zdálo, že bych se ve svých sděleních opakovala. Postupem času se ale ukázalo, že tetu se strýcem zaměstnávám na plný úvazek a protože chtěli, aby mě naučili co nejvíce a nejkvalitněji, jak umí, trávili čas raději se mnou, než psaním.
Protože se můj čas u tety a strýce naplnil, ráda bych tyto řádky využila jako takové ohlédnutí za celým rokem, který jsem zde ve Veselí měla možnost strávit.

Celých 12 měsíců jsem zde byla ráda a ani na chvilku jsem neměla špatnou náladu a to ani tehdy, když mě teta Daniela plácla nebo na mě zvýšila hlas. Vždycky jsem dokázala velice rychle zapomenout a někdy jsem vlastně ani neměla na co zapomínat, protože jsem si z jejího hudrování vůbec nic nedělala.

Myslím, že jsem ani nenapáchala žádné veliké materiální škody tím, že bych něco poničila nebo rozkousala. Mám na svědomí pouze pár hřbetů strýcových knih (samé vybrané kousky :)), které jsem si potřebovala nutně přečíst a jednu patičku kožené boty, kterou jsem užužlala, aby teta měla na léto nějaké pantoflíčky.

Zažila jsem mnohá dobrodružství, hlavně v prvních měsících na mne každý detail světa působil velice přitažlivým, až magickým dojmem, ale postupně jsem pochopila, že některé úkony jsou pravidelné, jako například venčení a krmení a ty další jsou časté a běžné, třeba nákupy, návštěva lékaře, banky, pošty anebo chození lidských dospěláků do práce, což je čas, který mohu využít jenom pro sebe, kdy mám možnost se pořádně a dlouze vyspat a nabrat síly na další program, který bude následovat.

Nejraději mám ovšem zážitky, které jsou takzvaně navíc - dovolená na Šumavě, dětský den s loutkovým divadlem, výlet do ZOO, dětský karneval v maskách, vánoční trhy se Santa Klausem a živým betlémem, pobyt v hotelu, psí výstavu, kde se vystavuje moje skvělá kavalíří kamarádka, nebo návštěva veterináře, kde se zvážím, ukážu zoubky a bříško a dostanu piškot. Aktivity, které vám zde popisuji, nejsou zdaleka vším, co jsem s tetou, strýcem, Daisy a Maggií měla možnost zažít. Každý den jsme si hráli s hračkami, aportovali, venku běhali úplně volně a svobodně a občas jsem si směla zadovádět se svým černým labradořím kamarádem Ronem, přijmout návštěvu kolegyně Roxy nebo navštívit babičku s dědou v Kyjově.

Podle reakcí výcvikářů na společných setkáních v Plzni, se tetě a strýčkovi podařilo mne alespoň trochu připravit pro další cestu k mému poslání. Trochu proto, že nejsem ještě zcela vybavena všemi schopnostmi a dovednostmi, které zaměstnání asistenčního psa vyžaduje. Jsem plná energie, teta říká, jako jaderný reaktor. Do každé akce se ženu s velikou vervou a silou medvěda baribala.
Moc ráda obcházím nízké stolky, a když vidím kapesník nebo ponožky, už je nesu, ani nevím kam a nevím proč, ale nesmírně se raduji, že se mi podařilo je uzmout.

Nejvíc ze všeho mě baví úplně všechno, ale potřebuji získat cit, něhu, nalézt vnitřní klid, aby mne nerozptyloval venku každý mravenec, který jde okolo, abych se mohla v klidu vyprázdnit, i když jde po druhé straně chodníku jiný pejsek a abych si přestala chtít hrát s každým lístečkem, co se venku pohne nebo chtěla spolykat každou myšku, která běží po trávníku, kde zrovna čůrám.

Za poslední čtyři dny, co mi zbývají do odjezdu, se zdaleka nezvládnu všemu doučit, ale do roka by se to myslím zvládnout dalo.
Jsem chytrá a vnímavá a všechno, co dělám, mě nesmírně těší, proto jsem přesvědčena, že ze mě nakonec opravdu bude výborný a milující asistenční pomocník.

Tento krátký čas, který zbývá do mého předání, využiji k tomu, abych tetu rozveselila, neboť cítím, že loučení pro ni nebude jednoduché.

Zkusím jí ujistit, že se snadno skamarádím s kýmkoliv jiným na světě a stejně, jako mám tady svoje oblíbené psí kamarádky, budu mít za kamarády další budoucí psí asistenty a asistentky. Teta je dost moudrá, aby pochopila, že by nebylo fér, kdyby mě chtěla mít jenom pro sebe, protože na mě v pořadníku čeká některý třeba i dětský klient, kterému mohu být a budu velice užitečná.

Na úplný závěr bych ještě ráda poděkovala všem, se kterými jsem celý rok bydlela, že mě vychovávali a vedli k cíli vždycky s láskou a někdy i velkou dávkou trpělivosti. Slibuji, že nic nezapomenu a zůstanu i nadále pořád šťastná, spokojená a milující. Mám vás ráda stejně, jako před rokem.

Vaše Peggy.