Podzimní pozdrav z Chocně

Při sepisování těchto řádek jsme si uvědomily, že je to již téměř rok, co jsme se vrátily z posledního přezkoušení v Plzni. Od té doby se mnoho nezměnilo. Peggy se těší dobrému zdraví, je veselá, společenská a svědomitě si plní svoje úkoly.

V lednu jsme se musely tradičně na tři týdny odloučit, protože jsem nastoupila rekondiční pobyt v rehabilitačním ústavu v Žírči. V této době pobývala Peggy na „prázdninách" u dcery. Užívala si společnosti dalšího psa, několika koček a dalších domácích zvířat, takže o zábavu měla bohatě postaráno. Shodou okolností na tuto dobu také připadly Peggyniny narozeniny, které slaví společně s mojí vnučkou Zorkou. Oběma bylo šest let. Peggy dostala krásný dort z granulí a mrkve, který pro ni přichystala dcera společně s vnučkou. Peggy byla z dortu nadšená, a nežli jsme stačili pořídit fotodokumentaci, nebylo už co fotit. Peggy dort slupla jako malinu.

Po mém návratu z rehabilitačního pobytu jsme plynule přešly do období nouzového stavu. To pro nás znamenalo omezení pohybu po městě a do obchodů. Naopak, naše procházky častěji mířily do parku a přilehlého lesa. Na delší procházky pak Peggy vyrážela s mojí osobní asistentkou Míšou. Ta se k Peggy chová velmi hezky a obě v sobě našly velké zalíbení.

Léto pro nás bylo dobou návratu do relativně normálního života, na prázdniny k nám přijela druhá dcera s dalšími vnoučaty a jedním kocourem, který s námi sdílel několik týdnů společnou domácnost. S Peggy se navzájem mají rádi, občas se k sobě i přitulí, ale více či méně se ignorují a každý si žije po svém. Kocour rád vyráží na delší procházky po okolí a někdy je potřeba ho jít hledat. Zejména za tmy. To si vždy na pomoc beru Peggy, na kterou kocour venku poměrně dobře reaguje a většinou se v krátké době objeví a můžeme se společně vrátit domů. Jejich vzájemný vztah nenaruší ani to, když Peggy občas neomylně vyluxuje do dna kocourovo jídlo. Toto se téměř nedá ohlídat, protože Peggy využije právě jediný možný nestřežený okamžik, často to zjistíme až po delší době, kdy se kocour zoufale domáhá svého jídla. Společně se pak ale z jedné misky napijí a vše je odpuštěno a zapomenuto.

Jinak je ale Peggy vzorná pomocnice. Svoje úkoly si plní jak má, ve chvílích volna procvičujeme i povely nebo úkoly, které nepoužíváme tak často, aby je nezapomněla.

O tomto víkendu nám, zdá se, začal pravý podzim, bylo deštivo a hodně se ochladilo. Uvidíme, jak dlouho ještě budeme moci vyrážet na naše oblíbené procházky, než se počasí úplně zkazí. Nedáme se ale tak jednoduše odradit.

Zdravíme všechny do Tlapek a přejeme hezký, pokud možno epidemií nezkažený, podzim.

Věra a Peggy