Pegy si svoje poslání uvědomuje

V lednu Pegy oslavila čtvrté narozeniny, které má jen o jeden den později než moje, také 4 letá vnučka. Oboje narozeniny jsme tedy oslavili zároveň.

V březnu jsem byla na rehabilitačním pobytu v Žirči, kam jsem Pegynku vzít nemohla. Celé čtyři týdny strávila u dcery. Byla tam velmi spokojená. Společnost jí dělaly, kromě dvounohých rodinných příslušníků, i tři kočky, se kterými se velmi brzy skamarádila. Všichni si na Pegy zvykli a ona na ně. Po mém návratu mi však dávala nezakrytě najevo svoji ohromnou radost, že mě zase vidí. Z mojí strany to bylo úplně stejné.

Vypozorovala jsem, že své funkce asistenčního psa si je dobře vědoma. Nedávno jsem byla s Pegy na společném grilování se sousedy před naším domem. Jelikož bylo už osm večer, přišla mě uložit dcera. Pegy si vzal zeť a šel jí vyvenčit. Po návratu Pegy běžela k posteli, na které jsem už ležela a očividně mě kontrolovala, zda jsem v pořádku.

Pegynin doprovod líčil, jak byla celou cestu nervózní a jak spěchala, jen aby už byla doma a měla jistotu, že jsem v pohodě. Nechala mě totiž venku a na to není zvyklá. Pokud chodí ven s někým jiným, vždy bývám doma, což pro ni znamená, že jsem v bezpečí. Tentokrát mě ale nechala venku před domem a to ji velice znepokojilo. Tudíž je jasné, že si svoji roli asistenčního psa plně uvědomuje a to je moc dobře a jsem jí za její starostlivost vděčná.

Venčit jí chodí někdo jiný než já jen v případě, že to můj zdravotní stav nedovoluje nebo se ven na vozíku kvůli povětrnostním podmínkám nedostanu (sníh), příp. večer, když už ležím v posteli – aby Pegy přes noc neměla problém s čůráním a kakáním.

Stále plní vzorně své povinnosti. Podává mi předměty, které upadnou, otevírá dveře. Cvičíme spolu povely, které jí běžně nedávám, ale které je potřeba, aby v případě potřeby zvládla. Musím říct, že je šikovná a nic nezapomíná.

Obě se radujeme z pěkného počasí a chodíme často na procházky.

Do Pomocných tlapek Vás všechny zdravíme a přejeme pěkné léto.

Věra a Pegy