Jmenuji se Peggy
Ahoj, jmenuji se Peggy a narodila jsem se v lednu 2014 v Plzni.
Protože ze mě bude asistenční pomocnice, budu se muset nejprve socializovat v rodině, kde mě naučí čůrat a kakat na správné místo, spinkat v boudičce, ukážou mi, jak chodí život ve městě, třeba na poště, v pekárně, nebo u lékaře. Až tohle všechno budu umět, přestěhuji se někam, kde podstoupím speciální výcvik, kde mě naučí, jak být tím nejlepším pomocníkem pro některého z našich handicapovaných občanů. Na všechno se velice těším a nemůžu se dočkat, až budu všechno umět. Nebudu ale předbíhat a začnu pěkně od začátku.
Dne 8. 3. 2014 mě Hanka s Petrem přivezli na Jižní Moravu, kde bude začínat moje předvýchova. Vypadá to tady moc pěkně a moje nová teta se strýcem jsou velice sympatičtí. Dokonce tady mám i psí kamarádky. Daisy, což je skoro šestiletá fenka Rhodéského ridgebacka a Meggie, což je skoro roční fenka Kavalír King Charles Španěla.
Možná přeháním, když říkám kamarádky, protože zatím se na mě koukají trochu nedůvěřivě. Já ale přesto věřím, že se nakonec budeme mít moc rády. Já jsem totiž ještě velmi malý tvoreček a holky jsou již obě dospělé a hodně rozumné. Už umí poslouchat téměř na slovo a nedělají doma loužičky, ani jiné, ty nevoňavé značky. Mně se obě holky moc líbí. Tak třeba Daisy, má cecíky přesně, jako moje maminka a dokonce skoro ve stejné výšce. Moc nerozumím, proč mi odmítá dát napít. S Megii jsem si chtěla pohrát, jako se svými sourozenci, ale ona utekla, už když jsem ji poprvé kousla do ucha, což mi také vůbec nejde na rozum.
Myslím ale, že si brzo získám jejich důvěru a pak se budu fotit společně s nimi. Ještě moc nerozumí tomu, proč jsem tady, ale až je přesvědčím, že pro ně neznamenám žádné nebezpečí, budou z nás veliké přítelkyně. Moje nová, dočasná rodina mi připravila krásný dárek na uvítanou, aby odtržení od mojí maminky bylo pro mne snadnější. Tím dárkem je bílý, plyšový pes Špagetka a je zatím větší, než já. Zatím se musím natahovat, abych byla stejně dlouhá, ale bude mi stačit pár týdnů, abych ho přerostla. Jsem si totiž jistá, že když je plyšový, tak už víc nevyroste.
Špagetku jsem dostala na noc na spaní do boudičky. Při nočním venčení, jsem se rozhodla, že tetu trochu pozlobím. Pěknou dobu se mnou stála venku na trávníku a čekala, až se vyprázdním. Já jsem se ale jenom vyčůrala a hovínko jsem si schovala, až na zpáteční cestu do předsíně. Teta mi ale ani nehubovala, jen ho sebrala do pytlíku a hodila do popelnice.
9. 3. 2014
A protože jsem si ráno tak krásně nacpala pupíček, budu moci napsat v obýváku pořádně dlouhý vzkaz. Mamka Hanka říkala, že tak 20 minut po jídle kakám, ale já si pospíším, aby si můj vzkaz stačili teta se strýcem přečíst.
Symboly jsou jasné, ale raději vám ho přeložím. „Já, Peggy jsem tady šťastná a mám vás ze srdce ráda."
Po snídani teta vybalila celou mojí výbavu, dala mi fešáčky obojek a začala mi při čůrání připínat za krk nějakou šňůru, která mi neustále vymezuje prostor. Nepustí mě, abych běhala kolem tety dokola. Prý se na ní naučím venčit a bude užitečná mému novému pánovi nebo paní. Ani trochu se mi na té šňůře nelíbí a tak se zásadně vyprázdním, až mi ji teta odepne.
Asi to tak nebudu moci dělat donekonečna, teta je totiž velmi neoblomná, ale ještě chvíli ji přeci jenom pozlobím. Nový obojek, mi moc sluší- jsem dost fešanda. Už abych mohla chodit na delší procházky, tady ten trávník před domem už se mi zdá docela malý. Okolo chodí spousta dětí, jezdí lidi na kole, vrčí auta, zpívají ptáci. Také už chci patřit do velkého světa a okukovat dění ve městě. Ale teď si půjdu raději zdřímnout, abych nabrala sílu na další krmení a taky na uvítání mých chlupatých kamarádek, protože se za chvíli vrátí z dlouhé procházky.
Peggy
