Vojta a Pedro jsou nerozlučná dvojka

Dobrý den všem,
dovolím si napsat výroční zprávu sama, jelikož je na mě větší spoleh a mám Vojtíkovo svolení.

Kluci jsou spolu nerozlučná dvojka, nesoucí zodpovědnost jeden za druhého. Je boží to pozorovat, byť z povzdálí. Vojtík hlídá Pedra, aby na něj nikdo nesahal a nehladil ho, trpělivě všem vysvětluje proč je to nutné. Odhání cizí psy “na volno”, což je po Plzni bohužel velký nešvar a páníčci jsou udiveni, proč je to problém. A Pedrunka mu za to dává neskutečnou lásku, důvěru v sebe sama, otevírá mu další možnosti jeho života, svobodu v jeho bytí.

Taková malinká ukázka jejich krásných povahových rysů. Vojtí když je u nás, tak máme hyperaktivní fenku Rozárku, která je oba zbožňuje, a já dostávám sprďáka, ať nechá Pedra být... a když jí chci vyplísnit, tak se mezi mě a naší Rózu Pedro postaví s výrazem “neřeš to”... tak nevím, koho z nich mám vlastně poslechnout.

Souhrn zdravotního stavu: Vojtík asi s nějakou sinusoidou stejně, léčba zavedená a stejná, občasné (cca 2x ročně) příhody tranzitorního charakteru, neurologů jako šafránu, takže zatím bez vysvětlení.

Pedro po loňské laparotomii v pořádku, už zůstali ve veterinární péči v Kleisslově ulici. Má sexy jizvu a velkou lásku k nové lékařce. Díky této břišní příhodě byla zjištěna Pedrova alergie na granule, tak baští hypoalergení Royal Canin a je spokojený. Kvasinková infekce uší se bohužel vrací, ale kluci zvládají.

Vojtík zatím střední školu není schopen díky zdravotnímu stavu dostudovat, ale nehází flintu do žita a doufá, že přijde správný čas i k tomuto. V srpnu se kluci opět do Hamburku, vlastně po třech letech.

Vzala jsem kluky do Teplic na dovolenou, ubytovali jsme se v penzionu Aladin, byli jsme na Flájích, prošli starý plavební kanál, procházeli jsme se lázeňským městem a užívali jsme si to. Sešli jsme se s Vojtího sestřenicemi, neteřemi... viz foto spousta ženských.

A největší událost byla patrně v červnu, kdy mě kluci doprovodili k oltáři, minimálně pro mě ano. Byl to nezapomenutelný zážitek, když mě oba synové v doprovodu Pedra vedli k mému muži, s kterým se známe už od školky a muselo trvat 50 let, aby nám to došlo.

S úctou, pozdravem a neskutečným díkem za to, že jste.
Helena Doležalová (Vojtíkova mamka)