Čtyři měsíce s Pedrem
Poslední dva měsíce byli náročný a hektický, tak zasílám zprávu jak za Srpen tak i za Září.
Srpen:
Ahojky tlapky,
Srpen je třetí měsíc od toho co jsme se secvičili s Pedrem, a byl mi k nezaplacení. Celý měsíc jsme hekticky poletovali po úřadech, obchodech a po škole, všude mi Pedro byl skvělou oporou a bez něj bych to určitě nezvládl. Stihli jsme všechno co jsme potřebovali, i když mě to stálo 2 týdenní propad.
Ten stres ze školy a toho všeho zařizování mě doběhl a vyhořel jsem. Nebyl jsem schopnej pomalu vylézt z postele, soustředit se na cokoliv. Pedro mi dělal společnost, podával věci, pomáhal mě zklidnit když se mi udělalo zle z toho že jsem nemohl nic dělat. Procházky a starání se o Pedra bylo to co mě drželo nad vodou a dostalo mě ven z bytu. Spolu se nám povedlo mě dostat zpátky na nohy za dva týdny. Dřív bych potřeboval péči od člověka když bych měl takový propad, ale s Pedrem jsme to zvládli více méně sami.
Zbytek měsíce byl v duchu příprav a nejistoty. Jak se škola postaví k Pedrovi, a jak to bude Pedro i já zvládat. K tomu jsem přes rok měl domluvenou a zaplacenou dovolenou, kterou jsem nevěděl jestli mi škola dovolí, ale škola mi vyšla kompletně vstříc se vším.
Taky jsme byli s Pedrem u zubaře, kde byl naprosto v klidu a ležel v rohu kousek ode mně. Vrtačky, odsávačky, brusičky, nic mu nevadilo, chvilkama dokonce spal.
Už se dokonce skamarádil s našich 7 letou rottweilerkou Besi. Ona dokáže být hodně vybíravá s kým se kamarádí. Ze začátku byla chladná a dost nekamarádská, ale potom co se Pedra zastala, když sousedův pes k nám byl agresivní, tak změnila názor. Rádi spolu tráví čas, ale Besi už je dáma v letech a občas má po krk Pedrovo mladický energie.
Srpen byl pro mě hodně náročný měsíc a bez Pedra bych ho určitě nezvládl.
Mějte se hezky a děkuju
Vojta a Pedro
Září:
Ahojky tlapky,
Září je 4 měsíc co jsme s Pedrem spolu a byl to pro nás trochu nářez.
Hned na začátku jsme jeli na týden na dovolenou do Hamburku. Jeli jsme na uměleckou konferenci se čtyřmi postiženými kamarády tak různě z Evropy. Byla to cca 7 hodinová cesta vlakem, s jedinou přestávkou v Praze. Pro jistotu jsem si vzal nějaké absorpční podložky, ale Pedro zvládl cestu naprosto v pohodě a nebylo je třeba.
Hamburg byl pro nás oba šok, je tak desetkrát větší a dvakrát hustější než Plzeň. Na hlavním nádraží jsme museli navigovat skrz absolutní stádo lidí s dvěma taškami z půlky plný granulemi. Pedro byl skvělý, ale rozhodně jsme nešli plynule s tím vším vyhýbáním. Sraz s kamarádi jsme měli před nádražím, a pak jsme s Pedrem poprvé jeli metrem.
Bydleli jsme v malém apartmánu a s Pedrem jsme zabrali rozkládací gauč, který si Pedro rychle oblíbil.
Samotná konference byla skvělá, ale taky to byl rozhodně obří test. Kamarád z Nizozemska o tom řekl že to je "křest ohněm". Zúčastnilo se jí tři a půl tisíc lidí, s čímž půlka z nich si registrovala nějaký kostým. První den byl náročnější, museli jsme si s Pedrem zvyknout na nový prostředí a tu hustotu lidí. Konference neměla rychlou frontu pro lidi s postižením, takže jsme museli čekat ve frontě, která se táhla 50-80m před budovu, na přímím slunci. Naštěstí Pedro se nepřehřál a byl naprosto v klidu s lidma. Kostýmů si nevšímal i když některý byli divoký. Druhý den jsem už chytnul rytmus s přestávkami a procházkami. Takže úzkost z lidí nebyla problém a Pedro mi vždycky pomohl se zklidnit.
Zbytek konference jsme si užili. Viděli jsme 3,5 hodinový divadlo, byli na přednáškách, dokonce měli pár přednášek a srazů pro lidi s postižením. Byli jsme i v "umělecké uličce" si něco nakoupit, ale museli jsme to brát na zátahy protože ta byla moc přelidněná i pro Pedra.
Konference měla i večerní akce, ale Pedro a já jsme byli už přetažený večer tak jsme to brali zlehka. Byli jsme na karaoke, pár srazech jinak jsme akorát posedávali s kamarády a kecali. Samozřejmě nic není perfektní, a jednou těsně před tím než jsme šli na byt unavený tak Pedro si asi spletl jednoho pána na vozíčku s někým koho znal a chtěl jít za ním. Musel jsme ho uklidnit než jsme mohli zase jít.
Jinak byl Pedro naprosto ukázkový, když ho lidi hladili a já jsem se zrovna na něj nekoukal, tak byl absolutně v klidu. Zůstal v klidu i když jsem pak následně zprdnul toho kdo na něj šahal.
Dovolenou jsem si absolutně užil a dala mi hodně psychický šťávy kterou jsem ztratil v Srpnu. Byla to velká nálož a obří výzva pro mě i pro Pedra, ale jsem strašně rád jak moc dobře jsme to oba zvládli a dalo mi to hodně jistoty v Pedra a mě. Myslím si že tuhle zkoušku ohněm jsme zvládli.
Cesta domů byla náročná, převážně kvůli tomu že lidi byli dost neohleduplný a museli jsme s Pedrem buď sedět na zemi, v sedačce do uličky, a když už nás někdo pustil na místo pro asistenční a vodící psi, tak se pak se mnou někdo dohadoval že tam prý má místenku.
Doma jsme padli za vlast oba. A hned druhý den jsem zjistil že jsem si přivezl Covid, takže do školy jsem nastoupil až ten další týden.
Škola je stejně hektická jako si jí pamatuju, ale všichni mi vyšli vstříc. Učitelé jsou k nám milý, i když je občas musím naučit že na asistenční psi se nesahá. Mám IVP, přístup do výtahů aby Pedro nemusel běhat nahoru a dolů pět pater a učitelé jsou obeznámeni že mi musí dovolit opustit hodinu v případě venčení. Můžeme normálně všude po škole, včetně dílen a laboratoří.
Pedro si ještě po dvou týdnech trochu zvyká, ale kromě případu kdy si dal chrupíka, probudil se zmatenej a chtěl se projít po třídě, mu to zatím jde. Máme lavici celou pro sebe takže leží pod ní a v hodině zpravidla spí. Je v klidu i v laboratořích a dílnách. Spolužáci jsou v pohodě a Pedra nehladí a neruší, dokonce jeden si mě a Pedra vyhledal na stránkách Tlapek.
Kvůli tomu že nastupuju do 3. ročníku tak je spousta věcí co mi chybí, jako přístupy na mail, teamsy, moodle, bakaláře a pod. Takže zatím je to pořád v duchu hektické administrativy ale s Pedrem to dáváme.
V pátek 29. jsme se stavili s Pedrem na veterině. Museli jsme čekat venku v horku kvůli renovacím, ale do půl hodiny jsme byli vevnitř. Pedro byl přeočkovanej pěti vakcínou, a dostali jsme kapičky do uší protože se mu tam rozjíždí zánět. Celou dobu Pedro byl statečnej pašák. Personál byl strašně milý.
Taky jsme se byli podívat do Sokolova za psychiatričkou, kde jsem dělal pár testů a je dost pravděpodobný že mám ADHD. Mám na to nové prášky, které zatím nabíhají a už aspoň trochu pomáhají, ale jeden z vedlejších účinků jsou srdeční arytmie. Zle mi bylo od víkendu a včera jsem se musel stavit na urgentním příjmu když mi naběhla tachykardie a možná nějaký flutter/lehká fibrilace. Na akutní zónu mě pustili s Pedrem bez problému, ležel vedle lůžka na zemi. Nevím jestli to bylo novým prostředím, nebo tím že jsem jel na 120+ tepů, ale Pedro byl trochu nervózní. Srdeční potíže odezněli sami, a zatím je to na pozorování a doporučení psychiatra. Mám v plánu se v nemocnici ještě stavit a jen se projít aby si Pedro zvyknul na prostředí až tam půjdeme příště, a možná nějaký fotky protože jsem zjistil že moc nefotím. :|
Pedro je prostě bezva parťák do čehokoliv.
S pozdravem a packou
Vojta a Pedro
