Tři krásné roky s Pájou
Ahoj Hani a všichni naši kamarádi,
posíláme vám všem hezký pozdrav z Příbrami.
V září jsme s Pájou oslavily naše tři společné roky. Byly krásné a společně šťastné. Další nás čekají a věřím, že budou stejně perfektní. Pája vnesla do mého života velké světlo a jsem nesmírně šťastná a velmi vděčná, že jí mám. Prožíváme spolu naprosto vše a všude jsme spolu. Nedokážu si představit jít někam bez ní. Lidé nás už všude znají a kam chodíme opakovaně, s úsměvem nás vítají. Jsou to všechny obchody, nemocnice, ambulance, rehabilitace, restaurace, koncerty, jarmarky a mnoho dalšího. Jediný problém, na který si vzpomínám, byl v nemocnici v Berouně, kam jsme chtěly na lůžkovou rehabilitaci. Opět se ale potvrdilo, že jsme s kamarádkou, která má též asistenčního pejska, špatně postupovaly. Chtěly jsme si to zařídit hrdě samy a narazily na překážku. Pro příště už víme, že když je problém, od toho máme naší Hanku, paní ředitelku Pomocných tlapek.
S Pájou jsme letos už absolvovaly 2x rehabilitaci na Pleši (2x po 4 týdnech). Pája tam již třetím rokem oslavila své narozeniny a bylo to moc fajn. Jsou tam perfektní lidé. Veškerý zdravotní personál, pomocný personál, prostě úplně všichni. Mají Páju rádi a ona je. Když přijedeme, chová se tam už jako doma. Má zajeté rituály a přesně ví, jak se má chovat. Doprovází mě na veškeré procedury, je se mnou u cvičení, chodí do jídelny, kde už máme své místečko, aby nikomu nepřekážela v cestě. Nejkrásnější je, když všichni okolo se na nás usmívají. K tomu nejsou potřeba ani slova.
Opět jsme na jeden pobyt jely s asistenční fenkou Inou a její paničkou Verčou. Holky byly hodné a poslušné. Pája je můj medvídek s voňavým kožíškem a nádherným srdcem. Naše vzájemná láska je tak silná, že i ve chvílích, kdy máte nesnesitelné bolesti nebo osobní trápení, jsme jedna s druhou. Někdo si třeba řekne, že je to chyba se takhle silně nafixovat na zvíře. Někdy mi to v dobrém vyčítají i přátelé. Ale já to nedokážu změnit a uvědomuji si, že jednou to skončí. Teď je teď a já Páju miluji za vše, co pro mě za ty krásné tři roky udělala. Zažíváme poslední rok velký průvan všech emocí. Poznala jsem lásku Kubíka, který je s Pájou velký kamarád. Úmrtí v rodině, kde i na pohřeb nás Pája doprovodila, protože věděla, s kým se jde rozloučit a že její přítomnost je tam vítána.
A nejvíce se musíme pochlubit, že jsme zvládly dlouhou cestu za Páji sestřičkou do Třince. Díky mým přátelům Vendulce a Danovi, jsme v červnu strávily necelý týden v úžasné rodině, kde žije Páji sestrička Polly. Naše setkaní bylo úžasné, krásné, silné.. Adélka a její rodina jsou moc hodní lidé a Polly si lepší rodinu vybrat nemohla. Láska, úcta, skromnost, srdečnost a nádherná obrovská zahrada, kde naše černošky trávily hodně času. Byly šťastné a všem nám dělalo problém je občas rozpoznat. Hodně vlastností mají společných a bylo moc fajn je pozorovat.
Takže díky Tlapkám máme nové přátele a patří jim veliké DÍKY, jak moc hezky se k nám chovají. Všem vám z Tlapek, kamarádům, Nadaci Kooperativa děkuji, že mám Pájinku. Tak moc mi pomáhá v životě. Právě jdeme ven a budeme cvičit canisterapii, kterou máme obě dvě rády. Kontakt s jejím kožíškem by měl zažít každý.
Mějte se krásně všichni a užívejte babího léta.
Lenka Štochlová a Pája
