S Pájou je nám spolu dobře
menu

S Pájou je nám spolu dobře

S Pájou máme za sebou 14 společných měsíců a je nám spolu dobře. Pája váží 31 kg. Nějakým způsobem se nám podařilo nabrat 1 kg, ale po poradě s cvičtelem Jirkou Tomášů to nedramatizujeme. Pohyb má každý den a pamlskama neplýtváme. Pravidelně užívá léky na inkontinenci, tablety na odčervení, prevenci proti klíšťatům a blechám. Je zdravá a spokojená.

V létě jsme hodně chodily na procházky do přírody. Byly jsme v místním letním kině a na koncertě Lucie Vondráčkové. Pája byla pozvána na tento koncert i se mnou, aby nešla sama :-).

Koncem prázdnin jsem začala plánovat Páji pobyt u našich cvičitelů Jirky a Olinky v Oseku u Rokycan. Byli jsme domluveni již několik měsíců předem, protože na začátek září jsem měla naplánovanou náročnou operaci nohy pro zlepšení chůze. Pája u cvičitelů strávila cca 14 dní. Denně jsem mohla zavolat a optat se, jak se Páje daří. Vždy jsem se setkala s ochotou a slušností. Páje se věnovala úplně celá rodina, včetně cvičitele Pavla, jeho paní, Renča a všechny děti. Brali Páju na procházky s kočárkem, do obchodů, vyhledávali cizí pejsky, zda bude Pája reagovat. No, byla prý strašně moc hodná a poslušná :-). Velmi mě to potěšilo.

Po 14 dnech přijela domů a bylo veliké vítání. Slzy tekly proudem a Pája ani pořádně nezaregistrovala, že jsem na vozíku a mám nohu v sádře. Ihned začala fungovat a pomáhat. S vozíkem jsme bydlely necelé 3 měsíce a hodně změn se událo. Nemohla jsem Páju venčit a celou dobu tuto činnost obstarávala dcera Lenička, teta a 2 hodní pánové venčitelé. Nebyl sebemenší problém a Pája po pár dnech už čekala u dveří a měla v hlavě budíka. Přesně věděla, kdo přijde a s kým půjde ven. Moc jsem se ze začátku bála, jak to vše bude fungovat a nebyl vůbec žádný problém. V těchto dnech už chodím o berlích a začínám pomalu a postupně venčit já. Pája je opatrná, jen se všude cpe první, nejraději by otevírala i vchodové dveře.

V průběhu těchto tří měsíců, které jsem strávila doma, mi byla Pája obrovskou oporou. Moc mi pomáhala úplně se vším. Otevírala dveře, kam jsem potřebovala vjet, podávala vše v dosahu a ze země, denně spolu cvičíme, dělala spojku mezi mnou a dcerou, když jsem jí potřebovala něco poslat. Vždy u toho vrtí ocáskem a to mě hřeje u srdce. Je vidět, že pracuje s radostí a láskou. Už jí zbývá jen naučit se vařit kafe :-).

Je předvánoční čas a jako každý rok, vyrábím různé vánoční dekorace. Jeden kočičí pomocník je na stole a druhý psí pomocník pod stolem. Jsme pořád spolu a užíváme si jedna druhou. Hodně se mazlíme a povídáme si. Pája mi naslouchá a občas něco zamumlá. Po chvíli usne a chrápe. Mám jí místo televize. Dokážu jí pozorovat hodiny. Je tak krásná a hodná. Miluji její chrápání, mlaskání, převalování se na záda. Je to kouzelný černoušek, moje princezna a velká kamarádka.

Začátkem ledna jedeme na rehabilitační pobyt. Pája toto prostředí již zná. Byly jsme tam před rokem. Těšíme se a věříme, že nám tam opět pomohou. To se zase budou všichni smát, že má Pája více zavazadel než já :-).

Pomalu se Vámi loučíme, určitě se ozveme z lednové rehabilitace.

Přejeme Vám všem klidný, předvánoční čas. Opatrujte se, radujte se a užijte si krásné Vánoce.

Děkuji Vám všem za Pájušku, moc mě rozsvítila.

S pozdravem Pája a Lenka Štochlová z Příbrami