Vzpomínka na léto s Otíkem
menu

Vzpomínka na léto s Otíkem

Milé Tlapky!

Musím Vám něco prásknout na svou paničku Anetu. Je hrozná. Pořád slibuje, že se polepší v psaní zpráv... a skutek utek. Jestli to nebude třeba tím, že Štěpánov, který je teď mým domovem je na Hané, kósek od Olomóca a oni Hanáci, ti než se rozkévó, tož to nekde trvá docela dlóho...

Ale zpět k událostem letošního léta. V srpnu jako každý rok máme u nás ve Štěpánově Hody sv. Vavřince. Bývá tady velmi bohatý kulturní program, všude plno stánků, atrakcí, občerstvení a zábavy všeho druhu. Taky plno lidí a zajímavých věcí. Asi nejzajímavější pro mě byli čerti a jiné příšerky ve stánku v parku. Ty posílám na fotce, ale nebojte, jen na ně koukám. Po cestě mou pozornost upoutala jedna kráva, teda byla celá umělá, trochu větší než já, k té jsem hodně čichal a moje hlava vůbec nebrala, co že to vůbec je. Ale byla to jen reklama a žádná sranda s ní nebyla. Bohužel jsme ji nestihli vyfotit. Škoda.

Na dalších fotkách na terase jsem vyfocen krok za krokem, kterak paničce podávám botu. To mi jde dobře a velmi rád a ochotně spadlé věci podávám. Když byla babička v lázních, měli jsme doma na hlídání želvy. Ten jejich tvrdý krunýř a drápky, to nebylo nic pro mě. Raději jsem je s respektem jen pozoroval a kámoši jsme moc nebyli.

Na procházkách s babičkou se každou chvilku s někým zastavujeme, to se většinou přiučím hanáčtině. Nejlepší je to u tety Lidušky, kam chodíme pro domácí vajíčka neboli bio vejce. Tak třeba jsem vůbec nevěděl, co je to „cordik" (koupelna) nebo jak majó na sini v kocheni čerstvě vemalovany a majó tam krásny „kvelbe" (klenby) nebo si poslechnu, jak jel „Jarin na motóře"... a jiné historky a další zvláštní slova... Při těch procházkách nesmím ale zapomínat na slušné vychování, které jste mi dali. Takže třeba u obchodu, když čekáme na babičku (dovnitř většinou nemůžeme kvůli schodům) vzorně sedím nebo ležím a hlídám Anet. Často se někdo u nás zastaví a ptá se, proč má pejsek ten „náhubek". To pak panička odpovídá, že to je ohlávka – pomůcka, abych při chůzi u vozíku moc netáhl dopředu. Hodně lidí si mě chce pohladit, ale většinou se zeptají. To pak Aneta zakročí a prý „pokud pes pracuje, prosím nehladit!"

Mám svou paničku moc rád a mám moc rád její ucho a obličej, který každé ráno pořádně „umývám" jazykem. Dnes ráno to prý bylo jako v myčce. Někdy se pravda snažím až tak moc, že dokážu šroubek od náušnice vyšroubovat a náušnici zlomit. No můžu já za to, že dneska nic nevydrží ani když je to ze zlata? Prý to ale až tak nevadí, protože to půjde opravit. Hlavně, že jsem tu lesklou věc nespolkl, jednak aby se mi nic nestalo a pak, na zahradě by se těžko hledala...

Jak vidíte či vlastně čtete, máme se rádi a i když každý den není posvícení, tak se i tak máme moc fajn.

Přejeme Vám všem pěkný podzim!

Srdečně zdraví Aneta Krylová s Otíkem a rodiče