Otíkův druhý měsíc
Uběhl celý dlouhý měsíc, tak vám musím napsat, co všechno jsem zajímavého zažil. Každý den s paničkou někam jezdíme. Třeba do práce. Tam je docela fajn. Už jsem si zvykl, že musím být hezky na místě, neběhat ke každému, kdo přijde do kanceláře a taky se tam nesmí štěkat. Za odměnu mě panička často bere vyvenčit do parku. Tam mám nejraději fontánu.
Také už chodím s paničkou nakupovat. Pokaždé mi oblékne kouzelnou vestičku abych mohl do obchodu. Bez této kouzelné vestičky bych musel čekat venku jako ostatní pejskové a to nejde, co kdyby panička něco potřebovala, jsem přece budoucí pomocník. Nakupování je docela nuda. Pořád musím čekat, než si panička vybere, pak ve frontě u poklady. Zkoušel jsem jí to říct, ale moje kňourání se jí vůbec nelíbilo, že prý hodný asistenční pes nekňourá. Tak já to teda vydržím, protože jednou chci být taky tak šikovný, jako ti velcí kluci a holky, které jsem potkal na „sletu“ štěňat v Třemošné, ale o tom až příště, to dlouhé psaní mě moc unavilo.
2013-10-15 Slet štěňat- je pracovní název pravidelného setkání všech vychovatelů štěňat se svými svěřenci. a protože jsou z celé republiky, musíme se sletět dokupy jako vlašťovky .-)
