Ori se loučí s Prahou
Ahoj kamarádi,
asi se divíte, že Vám píši opět, když máte mé poslední povídání ještě v živé paměti. Od For Pets uběhly pouze dva týdny, poslední dva týdny mého pobytu u adoptivní rodiny. Doma se poslední dobou řešil pouze můj odjezd a příjezd nového asisťáka.
Též jsme hodně cestovali. První týden ve středu odpoledne jsme jeli dvě stanice autobusem na polikliniku do lékarny, kde to sice divně smrdělo, ale mě to nevadilo a lehla jsem si na zem, paničce pro léky (jak jsem psla už minule, nebylo jí nejlépe, až se z toho vyklubal zánět zvukovodu).
Ve čtvrtek ráno jsme museli na polikliniku znovu, jelikož doktorka zapomněla paničce napsat jedny léky a jelikož Lenka nemusela do školy (měla ředitelské volno), jela s námi, počkala se mnou venku před poliklinikou a zkoušela pár povelů. Když se panička vrátila, jeli jsme domů vyzvednout Izzy a jeli k paničky kamarádce Mirce, aby Izzy upravila.
A teď moje poslední úterý v Praze jsem se byla rozloučit s Ikeou. Odpoledne jsme s paničkou a její maminkou vyzvedli Lenku ze školy a jeli do knihovny, kde jsem se jako vždy chovala velmi vzorně. Pak jsme nastoupili zpět do auta a jeli do Ikey. Zaparkovali jsme v garáži, po jezdících schodech vyjeli na prodejnu, hezky jsme se prošli, nakoupili pár drobností a jeli zpět domů.
A teď v osudný pátek jsme počkali až se Lenka vrátí ze školy, zabalili se a vyrazili jsme vyzvednout páníčka z práce. Když páníček nastoupil, jeli jsme docela dlouho, až jsme nakonec dojeli do Třemošné na slet štěňat. V Třemošné jsme se se všemi pozdravili, navečeřeli se a po večeři si nás budoucí asisťáky postupně půjčovali Renča s Pavlem, aby viděli jak zvládáme chůzi u nohy. Když se takhle prošli se všemi, následovalo zkoušení na pokoji, kde jsem měla podávat různé předměty. A když i toto měli všichni za sebou, lidé (předvychovatelé a cvičitelé) si dole v jídelně povídali co nového a my asisťáci leželi poblíž. Asi okolo půl jedenácté někdo z cvičitelů rozhodl, že pojedou domů. Tak jsme se s paničkou a Lenku také zvedli, vyšli zadními dveřmi, obešli budovu, naposledy se vyfotili a rozloučili. Mezitím přišli cvičitelé odemkli auto, otevřeli kufr a já do něj skočila. Dveře se zavřeli a já odjela na důležitou cestu životem, na jejímž konci je spokojený klient.
Kdy se ozvu znovu ještě nevím, na počítač mě tu nechtějí pouštět, tak na mě aspoň do té doby vzpomínejte v dobrém, Vaše Ori.
