Ori na For Pets
Ahoj přátelé.
I když to tak ze začátku podle počasí venku nevypadalo, nastal duben a jelikož teď máme psát každý měsíc, píšu Vám co je u nás nového.
Máme se dobře, neštěstí i nemoci se nám vyhybají. I když já teď mám menší zánět v uchu a paničce zrovna není nejlépe a tak spolu často odpočíváme. Ona leží na gauči a já dole pod ním a občas, když mám štěstí, mi dovolí jít si lehnout k ní, ale musím se chovat vzorně. Nebo si lehnu dolů pod její PC stůl, sice se tam už moc nevejdu a paničce se třese celý stůl, když se tam soukám, ale stejně se tam narvu.
Velikonoční prázdniny jsme byli u známých na vesnici (u těch, jak bydlí moje kamarádka Letty, o níž jsem Vám psala již o prázdninách hlavních), ale na koledu jsme nešli. Pouze jsme si upekli mazance a navštívili Velikonoční trhy a pak se šli projít podél Labe, kde mě lákaly kachny a labutě.
Také jsme měli, nebo spíš moje rodina měla důležité výroči. 8. dubna to bylo přesně 7 let, kdy Hanka zavolala paničce, jestli by si mohli vyzvednout jejich první štěně do předbýchovy a na oslavu tohoto výročí jsme navštívili veletrh For Pets v Letňanech. A hned 3 krát.
V pátek Lenka přišla ze školy, vyvenčila mě, chvíli jsme byli doma a pak se Lenka převlékla, vytiskla vstupenky, mě oblékla a vyrazili jsme na autobus. Počkali jsme na paničku, prošli Tescem a vyrazili zpět na autobus, ale vystoupili o pár zastávek dříve než obvykle. Prošli jsme velkou bránou a u vstupu Lenka s paničkou odevzdaly vytištěné vstupenky a šli jsme hledat stánek Pomocných tlapek.
Ve stánku jsme se pozdravili s Oli, která Lence ukázala kde co je a chvíli si s námi povídala a pak jí napadlo, že bychom se mohli vyfotit, aby měla fotodokumentaci. Mezitím přišel Jirka a tak se role fotografa zhostil on. Po několika minutách focení a nehýbání jsme se s Lenkou a paničkou šli podívat na kočky z útulků, kterých tam bylo, stejně jako lidí a stánků, docela málo. Když jsme se vrátili do stánku, už se pomalu blížil konec výstavní doby, tak jsme pomohli Oli a Jirkovi trochu poklidit, vzali kasu, rozloučili se a jeli zpět domů.
V sobotu jsme měli na veletrhu prodávat my. Vstávali jsme normálně jak v sobotu vstáváme, připravili jsme se a okolo půl desáté jsme vyrazili na autobus, tentokrát i s paničky manželem. Opět jsme vystoupili na zastávce Výstaviště Letňany, panička mě a Izzy (to je paničky kníračka, ale o tý jsem Vám už určitě taky psala) nechala proběhnout a znovu jsme prošli bránou, ale u vstupu jsme neodevzdali vstupenky, ale jen ukázali kartičku vystavovatele. Stánek jsme už nemuseli hledat, atak jsme se vydali hned k němu. Ve stánku mě panička uvázala k jedné z tašek, její manžel připravil věci na prodej a Lenka nám (mě a Izzy) došla pro vodu.
Den ubíhal rychle, občas se šly někam podívat Lenka s paničkou, jednou se vrátily s novým obojkem a vodítkem, podruhé zas s pamlskami pro mě. Občas někam zmizel páníček, zatímco mě nechali ležet ve stánku a občas mě vzali ven vyvenčit. Cestou z posledního venčení před odchodem domů jsme šli kolem stánku s pelechy a panička nám jeden zakoupila. Bohužel nám ho hned zabrala Lenka. Pak odbila šestá hodina a návštěvníci pomalu odcházeli, takže jsme to také zabalili a jeli domů.
V neděli jsme měli důležitý úkol, předat štafetu v podobě kasy Janě a Jirkovi od Renči. Jelikož byla panička v práci, jela se mnou Lenka. Měli jsme sraz v 9:30, tak jsme vyrazili po deváté. S Lenkou jsme se oblékli a šli jsme, ale ve výtahu měla Lenka divný pocit, že něco zapomněla, sice měla všechny části mého vybavení, mobil, klíče i peněženku, ale neměla to hlavní. Taška s kasou stále ležela v předsíni na zemi. Tak jsme se vrátili, vzali kasu a vyrazili znovu. Na výstavišti Jana venčila Renču, zatímco nás Jirka vyhlížel, pozdravili jsme se s ním, Lenka mu předala kasu a ještě jsme šli s nimi ke stánku, jelikož jsme tam předešlý den zapomněli vytahovací vodítko a Izzy košík. Ve stánku Lenka vzala košík i vodítko, ukázala Janě a Jirkovi kde co najdou, řekli si co je nového, rozloučili jsme se a už v 9:50 jsme stáli na zastávce a čekali na autobus domů.
Mnoho pozdravů Vám posílá
Vaše Orinka.
