S Olinem si na sebe zvykáme
Olina jsme si z Plzně přivezli v sobotu. Cesta domů proběhla naprosto v pohodě, Olin celou cestu spořádaně ležel v přepravním boxu. O víkendu jsme se začali blíž poznávat.
Olin si očuchal zahradu, zvládli jsme grilování, Olin byl moc hodný. Nejmladší syn si málem zlomil ruku na trampolíně, takže jsme měli nedělní podvečer zpestřený o výlet na pohotovost a několik rentgenů. Ručička naštěstí zlomená nebyla, ale i tak nás několik dní potrápila.
V pondělí přijel cvičitel Jirka. Poradil nám co a jak doma a na zahradě, kam dát Olinovi doma pelíšek, kam má Olin chodit na zahradě čůrat. Šel s námi na veterinu, na úřad přihlásit Olina, prošli jsme si s Adamem cestu do školy, byli jsme zkusit nakupovat s Olinem v Kauflandu a Lidlu.
Do Kauflandu nás se psem nechtěli pustit a nezajímalo je ani, že je to pes asistenční. Ještě že s námi byl Jirka a vše jim vysvětlil. V Lidlu nás nejdřív také chtěli vyhodit, ale jakmile si všimli Olinovy žluté košilky, tak se omluvili a bez problémů nás dovnitř pustili.
Ve středu Jirka odjel a my si na sebe s Olinem zvykáme a sžíváme se. Venku mimo domov (ve městě, ve škole, v domě dětí) je Olin naprosto vzorný, poslouchá na slovo. Doma a na zahradě to na nás trochu "zkouší", jestli jako opravdu musí poslouchat nebo ne. Ale musí...
Zjistili jsme, že Olin miluje míčky a míče jakékoli velikosti. Pořád nám je tahá z bedny nebo kde se dětem nějaký zakutálí, už tam běží a nese ho, abychom mu ho házeli. Krásně při házení s míčkem pouští míček Adámkovi přímo do klína. Doma aktivně podává bačkory, i když třeba zrovna nemusí. Moc rád něco podává a přináší, je plný energie a natěšený na jakoukoli činnost.
Adam se o Olina rád stará, venčí ho, připravuje mu granule, dává vodu, vyčesává. Taky si Adam moc oblíbil polohování s Olinem a dožaduje se ho každý večer, to jsem moc ráda.
S pozdravem
Havlová
P.S.: Fotky, kde je Olin bez košilky, jsou focené u nás na zahradě. Na zahradě košilku nenosí.
