Vánoce u Oggy
Ahoj kamarádi,
píši Vám poprvé v novém roce, ne však naposledy. Sněhu u nás zatím moc nebylo, byla to spíš chvilková záležitost, přes noc napadl a odpoledne už nebyl.
Pár dní po Čechomoru přišly Vánoce, na Štědrý den jsme byli doma a na Boží hod vánoční jsme jeli k příbuzným. Večer, když jsme se vrátili z návštěvy, rozbalila jsme si svůj dárek od Ježíška. Byl pečlivě zabalený v červeném vánočním balícím papíru. Lenka mi opatrně natrhla vršek a já pokračovala v rozbalování, ale jen do chvíle než na mě vypadlo ucho, přírodní sušené vepřové ucho. Nejdříve jsem byla překvapená, co to je, ale pak jsem ho popadla a odnesla do pelíšku, kde ho pořádně okousala. Zbytek dárku musela Lenka vybalit sama, Byl to úžasný cestovní zásobník na granule se dvěma miskami od Trixie, vhodný na krátké výlety, jako je například slet v Třemošné.
Druhý svátek Vánoční jsme měli jet k dalším příbuzným, ale mně, paničce ani Lence se nechtělo, tak jsme radši zůstaly doma a po obědě jsme šly na procházku podívat se na Prosecké skály.
Další den po Vánocích jsme jeli na výlet Posázavím. Nejdříve metrem na Hlavní nádraží a pak vlakem až do Luk pod Medníkem. V Lukách jsme vystoupily, udělaly si fotku na nádraží a po červené se vydaly směrem na Třeštibok. Ze skalnaté vyhlídky bylo krásně vidět na železniční trať a přesně jak zpívají Nedvědi "pod tratí Sázava zpívá" a její zpěv byl slyšet až k nám, i když jsme byly více jak 100 metrů nad hladinou řeky. Na druhém břehu byl vidět Medník, na ten se prý vydáme na přelomu března a dubna, až tam pokvete kandík psí zub. Po pokochání se krajinou jsme se vydaly dál po stezce až na nádraží do Pikovic, kam jsme dorazily přibližně deset minut před příjezdem vlaku, takže akorát na poslední fotky.
Silvestra jsme zvládli všichni úplně v pohodě, ale asi to bylo tím, že jsme ho všichni komplet prospali. Po novém roce jsme se jely podívat do Ikee na povánoční výprodeje. Mě koupily plyšový ragbyový míč (ten jim poradili v jakési psí skupině na Facebooku) a plyšového velblouda, který má krásně dlouhé nohy, ocas a krk, takže je za co chytnout a kde žužlat. Panička říkala, že když jsem ho viděla, úplně se mi rozzářila oči. Ale všechno tady není tak skvělé, vyhodily mi oba mé Surfíky (plyšová postavička Surfa od pracího prášku), prý už byli totálně oslintaní a hnusní.
První víkend v lednu se jelo do Třemošné na pravidelné přezkušování štěňat v předvýchově. Když se jelo naposled v září, já byla ještě malá a tak jsem byla na víkend u babi a Bobeš (,který tenkrát u nás ještě bydlel) jel sám a už se od tamtud nevrátil, prý od té doby pilně maká u Pirnerů. Teď jsem však už byla velká, ale ne zas tak velká abych tam zůstala jako Bobeš. Vyrazili jsme po obědě (to u nás o víkendu znamená okolo třetí odpoledne) a okolo páté dorazili do místo určené. První na programu byla chůze u nohy s Renatou a Pavlem, pak zkoušení na pokojích, kde jsem jim podala vše, co si žádali. Jen polohovat se mi nechtělo, to mám prý po tatínkovi, ten je taky nemazlivý. Poslední byl test IGDF, při kterém musíte projít místností plnou různým vjemů. Druhý den se jelo do Tesca. Nejdříve chůze venku, pak v Tescu, jízda po travelátoru, pak opět chůze, tentokrát u nákupního vozíku mezi regály a na závěr společná fotka.
Vše nej do Nového roku přeje Oggy s rodinou.
