Oggynky kulturní jaro
Zdravím Vás moji milí,
podle kalendáře sice již nastalo jaro, ale venku to tak vůbec nevypadá, stále teplota klesá pod 0°C a všude leží sníh. Kdyby bylo hezky, mohly bychom vyrazit na celodenní výlet do přírody. Takhle se musíme zdržovat převážně v interiérech.
V první třetině měsíce jsme vyrazily do kina. Jely jsme metrem do CČMka, kde jsme si vyzvedly rezervované lístky a ještě před filmem si došly do McDonaldu na zmrzlinu. Asi patnáct minut před začátkem filmu jsme se šly posadit do sálu. Já si lehla pod sedačky a spala a občas jsem prý Lenku kopla do nohou, ale ona určitě kecá, já si nic takového nevybavuji.
O týden později mě vzaly do Gongu na koncert Nedvědů. U vstupu se mnou nebyl problém a ani v hledišti si mě nikdo nevšiml. Já si spokojeně ležela, ale jen do chvíle než zhasnuli a ozval se potlesk, na pódium se objevil Milan Plechatý a začal přestavovat ostatní členy kapely.. Nejdřív ohlásil Petra Kocmana a já se musela zvednout, abych viděla toho pána, co nám v lednu zpíval z CD v autě cestou do Třemošné. Když jsme si lehla, znovu se ozval potlesk a na pódium dorazil Vojta Nedvěd, takže jsem se opět zvedla, abych si věděla jak vypadá. Opět jsem si lehla a opět jsem se musela zvednout, abych viděla i toho hlavního, Františka Nedvěda. Oni prostě nemohli přijít najednou, oni prostě museli chodit postupně, abych se musela stále zvedat. Naštěstí hráli pouze ve čtyřech. Celý koncert jsem ležela a poslouchala písničky, ale žádnou novou nehráli, tak aspoň lidé mohli zpívat s nimi. Po koncertu jsme si koupily CD, na kterém jsou asi tři písničky, které já ani panička moc neznáme. Konečně něco nového.
První den Velikonočních prázdnin jsem byla v divadle. Ale ne ledajakém, byla jsem rovnou v Národním. Teď Vám to již můžu prozradit, to předvánoční focení bylo s panem Davidem Matáskem na plakát divadelní hry Vítejte v Thébách a jako honorář jsem dostala lístky na představení Manon Lescaut do Staré scény Národního divadla, abych se prý trochu přiučila kultuře. Když už jsem nejen blondýna, ale i modelka, tak ať jsem trochu vzdělaná ve všech směrech. Jeli jsme metrem na Národní třídu a pak ještě stanici tramvají. U vchodu se mnou nebyl problém a jelikož jsme přišli trochu dříve a měli lístky do lóže v přízemí, v hledišti o mně málokdo věděl..Představení bylo sice pěkné, ale na mě docela nudné, takže jsem tam usnula a chvílemi i chrápala. Naštěstí to snad nikdo nezaregistroval.
Další den jsme jely na výlet na Medník, z Hlavního nádraží do stanice Petrov u Prahy. Po výstupu z vlaku jsme přešly most přes Sázavu a vydaly se po zelené na vrchol Medníku, který jsme dobily, poté jsme pokračovaly do Třebsína za vodníkem Třebem a cestou jsme ještě hledaly Kandík psí zub, kvůli kterému jsem sem přijely, však neúspěšně. S trochou zklamání jsme však pokračovaly v cestě po Posázavské stezce, ta nezklame nikdy. Příští rok se prý na Medník vydají znovu, ale zkusí jinou cestu, podél které by mělo být nalezení Kandíku úspěšnější.
Pac a pusu, Vaše Oggy vzdělaná ve všech směrech.
