Oggy v novém domově
Dobrý den,
už se známe z facebooku, ale ráda bych se představila i těm, kteří facebook nepoužívají.
Takže: Jmenuji se Oggy a jsem smetanová labradorka. Narodila jsme se v půlce letních prázdnin v Oseku u Rokycan, kde jsem i se svými sourozenci do svých sedmi týdnů vyrůstala. Pak jsem však své biologické sourozence opustila a přestěhovala se za "bráchou" Bobešem do předvýchovy. Bobeš tu se mnou bydlel mé první dva týdny. Za tu dobu mě stihl seznámit se vším potřebným, pak ale odešel do skutečného výcviku a mě tu nechal na pospas mému osudu.
Doma mě oslovují Oggy, Oggynko, Oggýsku, Oggýsy a když jsem na ně ošklivá, třeba je koušu, okřiknou mě Voggy, to se mi ale nelíbí a kousnu je ještě víc. A že kousat fakt umím, by Vám mohl potvrdit i veterinář, u kterého jsem byla na očkování, abych mohla více mezi lidi. Po injekci mi za odměnu nabídl psí pamlsek a já ho za to kousla až cuknul bolestí.
Další, co se mi tady nelíbí, je, že mě neustále tahají do obchodů, buď Tesco nebo Globus. To bud chodím po svých, nebo když je tam hodně lidí, tak mě nosí. To je např. v Ikey, tam chodím po svých minimálně, aby mi někdy nepřejel vozíkem packu, ale je zábava poslouchat okolí, které mě zaměňuje s roztomilým plyšákem.
Taky jsem mohla mít nového kámoše Lea. Bobeš mi říkal, že je to štěně, které se u nás narodilo a než se Leo odstěhovat ke své nové rodině, byla s ním veliká legrace. Jela jsem za ním docela náročnou cestou. Nejdříve autobusem do Vysočan, pak metrem na Hloubětín a na konec tramvají na Lehovec (Bobeš toto nazýval Pražský trojboj). Ale celá tato cesta byla zbytečná, protože Leo se mě bál a vůbec si se mnou nechtěl hrát. Tudíž jsme šli pouze na společnou procházku. Asi máme tedy s Bobešem rozdílný smysl pro humor.
Pac posílá Oggy.
