Dva měsíce v nové rodině
Zdravím,
bylo mi řečeno, že když se lidi poznají blíže, stávají se z nich kamarádi, a jelikož si myslím, že jsme se minule poznali dostatečně, dovolte, abych Vás brala jako své kamarády a tudíž Vám všem i tykala.
V nové rodině jsem už více jak dva měsíce. Vyrostla jsem pár centimetrů a přibrala několik kilo, že už mě ani nechtějí nosit, tudíž všude musím chodit po svých.
Už jsem ale také jela vlakem. Doma jsme se dlouho připravovaly, abychom nic nezapomněly. Nejdříve jsme jely do Libně, tam přestoupily na vlak. Ve vlaku jsem si lehla pod sedačky a pozorovala okolní dění. Vystoupily jsme na nádraží v Klánovicích a šly pěšky zpátky do Běchovic. Sice to vlakem byla pouze jedna stanice, mě to připadalo nekonečný, a když potom ještě Lenka s paničkou chtěly jít až do Počernic, začala jsem protestovat a naštěstí i začalo pršet, takže jsem sedly na vlak v Běchovicích a jely zpátky domů a já ve vlaku dokonce i na chvilku usnula.
Opět mě vzali na veterinu na očkování proti vzteklině. Tentokrát mi veterinář žádný pamlsek nenabídl a dal mi jen známku s číslem 0911 a ještě k tomu "vtipně" podotkl, že stejné číslo má i auto BMW.
Na každou procházku s sebou Lenka bere i kameru, abych Vám kromě fotek z akcí, mohla posílat i fotky z každodenního života. Lenka ale říká, že nejroztomilejší jsou fotky v pohybu. To mě vždycky trochu předběhne, zavolá si mě a když k ní běžím, tak mě fotí v běhu. Pak si doma sedne k počítači a na vytvořené fotky se podívá a většinou se směje tomu, co z toho vyšlo. Jednou mě dokonce srovnávala s jakýmsi domácím skřítkem Doobym z Harryho Pottera.
Koncem měsíce jsem se byla na Vyšehradě v Kongresovém centru na spiningu seznámit s Hankou a Petrem (u kterých teď bydlí Bobeš). Jely jsme metrem na Vyšehrad a pak chvíli pěšky. Když mě Petr uviděl, úplně oněměl a vypadal docela překvapeně. Asi tak dokonalého psa jako jsem já ještě neviděl. Po chvíli povídal, že si mě přejmenuje na Rapla. Prý jsem podle něj trochu živější, ale Hanka ze mě byla nadšená, nevěřila totiž, že může být živější štěně, než je její Lady.
Též se doma rozhodly, že mě budou vzdělávat i kulturně, proto zarezervovaly lístky do Divalda Na Jezerce, které jsme si musely dojet osobně vyzvednout. Jely jsme metrem na Pankrác a pak přes park k divadelní pokladně. V pokladně panička koupila vstupenky na představení na leden, až budu trochu větší, abych mohla jít taky. Cestou zpátky jsme to vzaly přes vyhlídku, ze které bylo vidět na divadlo. Z venku vypadalo hezky a Bobeš říkal, že je hezké i zevnitř, asisťáky tam totiž znají a v pohodě je tam pustí.
Za necelý měsíc tu máme Vánoce, já sice ještě nevím, co to znamená, ale nejspíš je to něco velkolepého- prý všude voní cukroví nebo vánoční stromek a v televizi běží plno zajímavých filmů. Takže pokud si o reklamách udělám čas, tak se s vámi podělím o své zážitky.
Krásné Vánoce a Silvestr bez petard přeje Oggy.
