S Naty vlakem

Co to je? Dost to huláká. Jarka, to je moje panička, mi řekla, že je to vlak. Že stojíme na peróně a tou velkou obludou pojedeme. No nevím jestli je to dobrý nápad.

Jo a já jsem Naty. Mám právě 6 měsíců.

Ještě před chvílí jsme chodily po trávníku a to bylo pořád : "čurej, kakej". Tak jsem to všechno udělala a to bylo moje první venčení v Praze. Hodně pražských psích kamarádů pokukovalo po mé svítivé vestičce a chtěli si hrát, ale my jsme musely odejít.

Najednou k nám přišel veselý pán a Jarka mu ukazovala nějaké papíry. Aha, už to chápu. Pořád něco řešila a to bylo kvůli tomu, aby nás tady ta obluda svezla. Chtěly jsme jet Leo expresem, ale oni nás nechtěli. Vlak Arriva nás chtěl a ještě měli radost, že se naučím v jejich vláčku jezdit. Popřáli mi pěknou cestu a vůbec nechtěli žádné peníze.

Jarka vytahovala různé věci z tašky. A taky nepromokavou podložku pro mimina. Ona si snad myslela, že tam budu čurat. Nejsem přece hloupá. Čurat ve vlaku...

Lehla jsem si pod modré sedadlo a najednou se všechno začalo houpat, vrzat, brumlat až mě to uspalo. Probudila jsem se, protože jsem měla trošku žízeň. Dostala jsem napít ze své misky a zase jsem spinkala.

Jely jsme 3 a půl hodiny a pak už jsme najednou vystupovaly. Ani se mi moc nechtělo ven, ale Jarka mi slíbila, že zase někdy pojedeme.

Už vím co je vlak a moc se mi líbí.

Naty