Naty je členem rodiny
Ahoj,
jmenuji se Honza Vaněk, je mi 28 let a mám svalovou dystrofii typu Duchenne. Od svých jedenácti let používám invalidní vozík, a proto při každodenních činnostech potřebuji pomoc druhých. Už řadu let je však mou velkou pomocnicí a zároveň věrnou parťačkou asistenční fenka Naty, kterou jsem získal díky Pomocným tlapkám.
Naty je deset a půl roku. S přibývajícím věkem už potřebuje více odpočinku a některé aktivity se mnou nezvládá v takové míře jako dříve. Přesto je stále čilá, aktivní a svou práci pořád zvládá. Každý den mi pomáhá s řadou věcí a je na ní vidět, že ji to stále baví.
Dokáže mi přinést oblečení, podat předmět, který mi spadne na zem, otevřít dveře nebo vyhledat někoho z rodiny, když potřebuji pomoc. Díky ní jsem v mnoha situacích samostatnější a zároveň mám vedle sebe někoho, na koho se můžu spolehnout.
Dříve se mnou Naty absolvovala téměř všechno – výlety, dovolené, návštěvy kina, restaurací i různé kulturní akce. Dnes už pečlivěji vybíráme, co je pro ni vhodné, aby měla dostatek klidu a odpočinku. Pořád mě ale doprovází tam, kde se cítí dobře a kde to bez problémů zvládne. Hlučné rockové koncerty si samozřejmě užívám bez ní, protože takové prostředí by pro ni příjemné nebylo.
Ani ve volném čase Naty neztrácí chuť do života. Stále miluje tenisáky a občas si do tlamy nacpe rovnou dva, což mě pokaždé pobaví. Ráda si hraje, dovádí a dává jasně najevo, že rozhodně ještě nepatří do starého železa.
Velkého parťáka má také v havanském psíkovi Indym, kterému je rok a půl. S Naty tvoří sehranou dvojici a často spolu vymýšlejí nejrůznější lumpárny. Hrají si, dovádějí po zahradě a Indy dokáže Naty často přesvědčit k aktivitě, i když původně plánovala spíš odpočívat.
Naty pro mě nikdy nebyla pouze asistenčním psem. Je členem rodiny, skvělou společnicí a parťačkou, která mi už mnoho let pomáhá zvládat každodenní život. I když je dnes náš společný režim o něco klidnější, její pomoc je pro mě stále velmi důležitá a jsem moc rád, že ji mám po svém boku.
S pozdravem
Honza Vaněk & Naty
