Rok s Naďou
Vážení a milí přátelé z Pomocných tlapek,
než jsme se nadáli, uběhl půlrok a my se vám opět hlásíme se zprávou o soužití s naší šikovnou společnicí Naďou. Zrovna o Velikonocích tomu byl rok, co jsme si Naďu, po absolvování pobytu u vás a složení zkoušek, přivezli domů. Od té doby jsme ani jednou nezalitovali a naopak jsme velmi šťastní, že jí máme. Naďa je Patrikovi, ale i všem ostatním členům rodiny, velkou kamarádkou a pomocnicí ochotnou vždy podat potřebnou věc, svléci rukavice nebo čepici, pomazlit se a nejraději si pohrát. Miluje míček, který jí házíme a ona jej Patrikovi přináší (Páťa míček bohužel sám nedokáže hodit.) Nemá problém s podvečerním polohováním, u kterého většinou usne, a když se Patrikovi dostává masáže, nikdy nechybí a olizuje vždy druhou nemasírovanou nohu. Musí tedy dostat olej, ale protože masírujeme olejem kuchyňským slunečnicovým nebo řepkovým, tak se nebojíme, že by jí ta troška nějak ublížila.
Naďa si drží svou váhu necelých 32 kg. Krmíme stále stejnou dávkou a má dostatek pohybu. Nechá si zkontrolovat a propláchnout uši, pomazat gel na zuby, a když je potřeba, zuby také vyčistit. V březnu jsme byli u veterináře na pravidelném očkování proti vzteklině, každé 3 měsíce dostává tabletu na odčervení a počátkem dubna jsme jí dali tabletu proti klíšťatům.
Je to velmi veselý a kamarádský psík. Kamkoli s ní jdeme, dobře se chová, ať už je to ve městě, v supermarketu nebo v kině. Nyní, v době nouzového stavu, je ale nejspokojenější. Jsme všichni doma, stejně jako o prázdninách trávíme čas na chalupě, kde má Naďa zahradu a volný výběh. Každý den jdeme na procházku, a když nám přeje počasí, trávíme celý den venku. Aby se Naďa osvěžila, napouštíme jí dětskou vaničku a ona si osvěžení náležitě užívá. Je hezké sledovat, jak si stále hlídá Patrika. Když manžel například štípe dříví a Patrik na něj kouká, ona sedí nebo leží přilepená k Patrikovu vozíku. Ať se pak hne kamkoli, ona jde za ním. Loni jsme měli strach, jak se po prázdninách opět vrátí do městského provozu a jestli nezapomněla, jak se chovat v obchodě a podobně. Teď už tento strach nemáme, protože díky vašemu výcviku má určité návyky a zvyklosti hluboko zakořeněné a jsme si jistí, že jakmile vejdeme do supermarketu, kam nyní nevodíme Patrika a nechceme tam vodit ani Naďu, bude se umět chovat. Co jí vždycky šlo a za co jsme rádi, je odložení. Je fajn, když si v klidu naložíme rohlíky a jiné pečivo nebo ovoce a zeleninu a ona leží hygienicky o kus dál. Stejně připravená a v pohotovosti je, když Patrikovi něco spadne na zem. To vystřelí, aby mu danou věc zvedla, aniž by jí Patrik volal. Má to tak zkrátka naučené a za to vám dennodenně děkujeme. Mnohokrát jsme se přistihli, že si moc pochvalujeme, že volba padla na asistenčního psa a ne na nějaké štěně, o kterém jsme zpočátku také uvažovali. Neměli bychom ani čas ani schopnosti pejska vychovat.
Za ten rok, co spolu trávíme čas, jsme se mnoho naučili a věříme, že stejně jako máme rádi my Naďu, má také ona ráda nás.
Mějte se moc hezky a o Vánocích se zase ozveme. Snad už bude lépe.
S pozdravem rodina Kociánova
