Měsíc s Mikešem
Milé Pomocné tlapky, už je to víc jak měsíc, co je Mikeš s námi doma. Přijel a jako by byl s námi již nějaký ten rok. Našel si své místo, zabavil dětem plyšový míč a byl. Nelibě nesl příchod Mikeše jen náš králík Karlík, který je plašší a tak mu skončilo veselé hopkání po celém bytě. Musí být zavřený v kleci. Mikeš holt půdy nezapře a takový prchající králík, to je výzva.
Prázdniny byly v plném proudu, chodili jsme i s Mikešem k nedalekému rybníku. Vždy zůstal na břehu a čekal. V obchodech zatím nenastal žádný problém se vstupem. Spíše lidé Mikeše chválí, jak je poslušný. Tady musím podotknout, že Mikeš asi pozná pracovní uniformu, protože doma je občas hajdalák a ne vždy poslechne. Je hodně temperamentní, taková osobnost. Ale když už je člověk na dně z celodenního maratonu kolem Evči a jejích sourozenců, podá tlapku a rázem je lépe.
Spolupráce Evičky a Mikeše bude běh na dlouhou trať. Zatím Evča jen poveluje "Sedni!", "Lehni!", "Ke mně!", ale chybí vlídné slovo. To se bude muset Evička ještě naučit. Naštěstí Mikeš razí heslo: Za kus žvance šel bych světa kraj!, tak moc dobře ví, od koho může dostat pamlsek.
I když jsou okamžiky, kdy je to pro nás rodiče hodně náročné, neměnili bychom. Děkujeme všem - vychovatelům, cvičitelům, trenérům a sponzorům - zaužasného Mikeše.
Mixlovi
