Mikeš už je s námi rok
Milé Tlapky,
je to k nevíře, ale Mikeš už je s námi rok. Tak rychle to uteklo. Sžívání bylo díky situaci s Covidem intenzivní - celá rodina byla pospolu doma, užívali jsme si sebe navzájem v dobrém i "zlém". Mikeš byl jako tmel. Děti chodily do školy jen chvíli, pak nastala distanční výuka. A tak jsme se začali učit doma a Mikeš byl rád, že mu nikdo nikam neodjíždí.
Na podzim nám odešel do psího nebe dlouholetý člen rodiny Beníček (po 18,5 letech). Bylo to bolestné, ale i díky Mikešovi jsme rychleji přišli na jiné myšlenky.
Mikeš nás mnohému naučil a stále učí - poklízet věci z podlahy (obzvlášť má rád plyšáky dětí), dávat dolů záchodové prkénko, dojídat jídlo… Už jsme si zvykli, že nacházíme černé chlupy i v zabaleném másle, na talířích, prostě všude.
Mikeš je stále paličák plný energie, ale to by v naší rodině ani jinak nešlo. Máme ho rádi takového, jaký je. Moc rád pracuje, nejraději nám podává boty. Naučil se nosit si ručník na otírání tlapek, když jdeme ven. Po utření ho přinese Evče. Evička Mikeše pravidelně venčí a dává mu jídlo. Zatím ale stále vázne její komunikace vůči němu. Je pro ni jednodušší zatahat, než mu říci nějaký pokyn.
Mikeš s námi podniká výlety. Na jaře ušel pochod dlouhý 10 km, jezdil s námi na hipoterapie, i jsme všichni houbařili.
Zdravotně je v pořádku, jen jsme přes zimu "bojovali" se záněty oušek. Váhu si drží. Jsme moc rádi, že ho máme. Pomáhá nejen Evičce, ale celé rodině.
Krásné dny a mnoho pozdravů.
Mixlovi
