Začátky naší společné jízdy s Maverickem

Milé Tlapky

Posíláme první měsíční zprávu a dvounohé i čtyřnohé pozdravy do Plzence. Měsíc uběhl jako voda a my vzpomínáme, jaké byly ty úplné začátky naší společné jízdy s Maverickem.
Nejzajímavější bylo celkově naše sžívání. Sžívání nás s Mevem, ale také sžívání Meva a zbytku našeho zvířecího osazenstva. Zpočátku kolem něj chodili chlupáči v uctivé vzdálenosti a nechtěli věřit, že tenhle vetřelec u nás zůstane, protože je tu s námi už nějak podezřele dlouho. Po pár dnech přestali hledat skrýše a teď už kolem sebe chodí, jako by se znali odjakživa.

Mev krásně zvládá všechny aktivity. Každodenní procházky nás moc baví (ale kvůli vedru je míváme již časně ráno, protože odpoledne je často téměř nedýchatelno a rozpálený asfalt nechceme ani cítit). Občas mají naše prochajdy také cíl v nějakém obchodě, kde trénujeme vždy i odložení a Mev ho bravurně zvládá. Dokonce i ve voňavém zverimexu pěkně čeká na místě a nenechá se rozptýlit. Pravidelně také zkoušíme jízdu výtahem nebo na páse, abychom nevyšli ze cviku. Když je teplo, zůstáváme pak doma v chládku nebo ve stínu pergoly. Mev v doprovodu už prozkoumal zahradu a s naším svolením ji sem tam i označkoval:), jinak ale chodíme pravidelně během dne na loučku, kterou máme přímo nad domem a která je pro venčení jako stvořená.

Máme za sebou také první návštěvy, kdy jsme jeli popřát babi k narozeninám a kde spolu s babi žijí v bytě ještě další dvě kočky. Mev to zvládl s grácií, i když ho tak moc lákala miska s granulemi:). Také jsme zažili pár dětských návštěv u nás na zahradě i pár kontaktů se sousedy. Mev je velmi přátelský a společenský, nejraději by se hned s každým kámošil, tak učíme sebe i návštěvy, jak správně zůstat v klídku.

Stále trénujeme podávání, nošení plínky, ale také otevírání dveří (to se zatím tolik nedaří, ale zkoušíme dál). Denně také i nadále cvičíme základní povely.

Nejkrásnější momenty jsou při kontaktu s Vašíkem. Ačkoli Vašík má teď velké dystonie a vyleká ho každá maličkost (zvuk, pohyb apod.), snažíme se i tak o pravidelnou canis, Vašík musí být pevně polohován buď v židli nebo v náruči. Když leží volně na zemi, leká se a křečuje, byť kolem něj jen nějaké zvíře projde. Pokud je ale v té správné poloze, doslova si užívá, když může Meva hladit nebo když Mev Vašikovi olizuje ručky (pak je krásně uvolní), nebo pusinu (to je orofaciální stimulace, panečku! :-D ).
Čeká nás teď také první kratší společná dovča a bude to určitě výzva!

Mějte se bájo a těšíme se zase na viděnou.
Zdraví Klímovi s Mevem