Měsíc od převzetí pomocníka Matěje
Vážené Pomocné tlapky,
uběhl 1. měsíc od převzetí pomocníka Matěje. Jak je zvykem, i my posíláme zprávičku o našem soužití s tímto černým klukem.
V Květnu nám volala paní Pirnerová, že by pro nás měli vhodného psa. Tak jsme sbalili kufry a plní zvědavosti, jaký bude a jak vypadá, jsme jeli z Moravy do Plzně. Matěj se nám hned zalíbil, ale přiznám se, že nás trochu zaskočila jeho příliš živá povaha. Matěj se ukázal jako chytrý a bystrý pes, který je velmi zvědavý a potřebuje velkou důslednost v povelování. A přesně takový je i náš čtyřletý syn Vašek, pro kterého byl Matěj vybrán.
Bydlíme ve dvougeneračním domě se zahradou. Celkem je nás 6 lidí, 2 kočky a 2 sousedovic kočky navštěvovatelky. Matěj nevěděl kam dřív ten svůj čenich strčit. Vše jsme ho nechali v klidu očichat, ale troufnu si říct, že dodnes nemá všechna zákoutí zahrady prozkoumaná podle jeho představ – tudíž zkoumá pořád. I když máme zahradu, stále Matěje venčíme jako v Plzni, tzn. na flexině.Také doma si vše řádně očichal. Zjistili jsme, že Matěje velmi lákají prací prášky, gely a mýdla nejen na praní, ale ty jsme již dali do skříňky. Stále máme plno nevybalených krabic, které jsou pro Matěje taky obrovským lákadlem. Stačí ale jen říct „fuj" nebo „ne, teď ne" a je po problému.
Matěj má velmi rád společnost lidí a především dětí. Je pochopitelné, že mu jsou bližší ti, kteří mají „funkční" ruce. Protože syn ruce téměř nepoužívá a ani nemluví, je na nás, abychom ten „citlivý vztah" mezi nimi vytvořili. Myslíme, že jsme na té správné cestě – Matěj Vašíkovi olizuje ruce, nohy, bříško, tvář, svléká štrample. Polohujeme na zemi i v posteli. Vašek se snaží Matěje hladit, česat, házet mu míček. Učíme ho uklízet hračky do krabice, které Vašek vyhází. Chodí spolu na procházky a do obchodů. Od Listopadu plánujeme pravidelně s Matějem vyzvedávat Vaška ze školky. Vašek je v blízkosti Matěje moc rád. Pozorujeme, že se více směje. Když mu řekneme: „Matěj jde." Tak se snaží zavřít pusu, kterou má často otevřenou.
Matěj je pomocnou tlapkou i pro nás rodiče. Zavírá a otevírá dveře zcela bez problémů. Plánujeme přivázání šňůrek na více dveří. Odnáší plíny do koše. Těch je hodně, protože máme ještě čtyřměsíčního Vojtíška. Aby odnášení plínek mělo smysl, pořídili jsme si bezdotykový koš. Matěj umí na povel koš otevřít. Musíme ještě vypilovat otevírání s plínou v tlamě. Už se mu to daří, ale někdy je příliš rychlý a koš se nestihne otevřít. Matěj samozřejmě podává věci, jako každý pořádný tlapkácký pes. Trochu bojujeme s tím, že nám občas nosí věci, i když je zrovna nepotřebujeme. Matěj je pro nás i velkou psychickou pomocí. Možná si někdo myslí, že nošení plíny do koše, nebo zavírání dveří je malichernost. Pro nás to není jen hmatatelná pomoc, ale i pocit, že na TO nejsme sami. Tím TO myslíme život, ve kterém se nám hodně dveří zavřelo.
Děkujeme za toto černé zlato.
