První měsíc s Marci
Krásný den.
Píšeme naší první společnou zprávu po měsíci soužití s Marci.
Když nám v únoru zemřela naše první asistenční fenka Emie, hodně nás to zasáhlo a nejvíc naší těžce postiženou dceru Kačenku. Hodně se nám zhoršila po psychické stránce. Byla plačtivá, takový ten "bolavý" pláč, který se nám nedařil uklidnit. Byla mrzutá a málokdy se na nás usmála. Možná i vlivem smutku se jí po dlouhé době objevil epileptický záchvat.
Nebylo o čem přemýšlet a tak jsme podali žádost o nového asistenčního pejska.
Již při prvním setkání k nám Marci běžela a Kačence, sama od sebe, začala olizovat ručičku. Opět jsme viděli šťastný úsměv v Kačenky tváři.
Přišlo ještě odloučení a poté už pobyt na secvičení a následně závěrečná zkouška.
Již při pobytu jsem měla pocit, že tak jako tenkrát u Eminky, přeskočila ta pomyslnná jiskra i u Marcinky. Od Kačenky se téměř nehnula, pořád ji sama od sebe olizovala ručičky či nožičky, vždy poznala,která strana je více spastická a k té si lehla. Čekala až se Kačenka přemístí z postele a hned nadšeně pracovala.
V klidu ji prohřívala její spastické a často studené nožičky.
Byli jsme nadšení a naše Kačenka? Ta už byla zase samý úsměv, hlasitý smích a naprosto spokojená.
Po složení závěrečných zkoušek jela Marci konečně k nám domů.
Poznala svůj nový domov a ani tady nebyl žádný zádrhel. Poznávání okolí, nových pachů, registrace u nového veterináře atp, to vše proběhlo naprosto bez problémů. Marci stále nadšeně olizuje (masíruje) Kačenku, prohřívá její spastické tělíčko, sundavá ponožky ( to miluje i Kačenka a úplně se u toho řechtá smíchy) a zvedá jí svou přítomností náladu.
A další pokrok? Marci již automaticky olizuje Kačence pusinku a Kačenka již skoro neslinní.
Vnesla k nám opět radost.
Moc děkujeme za další úžasnou parťačku.
Zasíláme i pár fotek spokojené Kačenky a Marci.
