Mája je stále veselá
Na začátek bychom chtěli pozdravit všechny přátele a příznivce Pomocných tlapek. S Májou trávíme již druhý rok a úplně jsme si na sebe zvykli. Mája je stále veselá, krásně ztřeštěná, a hlavně mi hodně pomáhá. Také dokáže rozpoznat, když se něco děje…
Začátkem roku jsem začal mít zdravotní potíže, byla celá nesvá a pořád na mě skákala. Museli jsme začít chodit na kratší procházky. Potom jsem několik měsíců jen ležel. Kromě venčení s našimi kluky celou dobu lehala u mě a nechápala co se děje… Najednou skončily všechny ty procházky k řece, do přírody, chození na nákup, nebo blbnutí na zahradě. Autem jsme přestali jezdit úplně. Vždy když přišla z venčení, vrátila se hned ke mně do postele. Celého mě olízala a sama začala vyžadovat lehat záda za záda. Vlastně sama začala provádět canisterapii. V tu dobu jsem měl vysoké teploty a sepsi celého organismu. Tak kromě manželky mám doma vlastně ještě jednu pečovatelku, která mě v horečkách olizováním chladila a dodávala energii. Můžu říct naprosto upřímně, že bez milované manželky a Máji bych to nedal.
Na vyšetření do nemocnice jezdím sanitkou na lehátku, to je vždycky pro nás oba, mě i Máju, smutný okamžik. Ne ta cesta, ale to odloučení. Kluci chodí do školy, a tak byla Mája párkrát sama doma. Vždycky to zvládla a trpělivě čekala, až se za pár hodin vrátíme. Mě v nemocnici vždy nabíjí myšlenka na návrat domů a ta obrovská vítání!
Nyní chodím na vozík dvakrát denně na pár hodin, tak je to veselejší. Zase se chodíme venčit a alespoň nakupovat. Mája mi pomáhá i nevědomky. Potřeboval jsem se telefonicky poradit se svým urologem z ústecké kliniky, tak jsem tam volal a sestřička říkala, že má tolik práce, že dnes hovory nebere. Tak jsem řekl, že jsem na vozíku… a sestřička hned dodala: „Jéé, to jste Vy s tím pejskem? Tak chvilku počkejte, já Vám dám pana doktora.“ Takže je nadevše jasné, že pes dokáže bourat i některé sociální a jiné bariéry a také to, že nás mají na urologii rádi. Děkujeme
Další odloučení s Májou nás čeká, až půjdu na (pro mne) nezbytnou operaci, ale o tom až někdy příště…
Karel a Mája
