Mája a Karel Bartáček
Naše první setkání s Májou proběhlo netradičně návštěvou u cvičitelů v Oseku u Rokycan. Mělo přinést odpověď na otázku, jestli je Mája vzrůstem dost velká, aby byla schopná podávat mi věci na el. vozík. Tak trochu s obavami jsem tam vyhlížel svou budoucí asistentku.
Jak mě viděla, přiběhla a hned mi předníma packama skočila na vozík očuchala a olízala mně, v tu chvíli jsem věděl, že to půjde… vozík není problém. Nevím, co mezi námi přeskočilo, ale po dlouhé době jsem byl neskonale šťastný!
Od té chvíle jsem přestal myslet na všední problémy a těšil se na další setkání s touhle blonďatou slečnou. Až mě doma podezírali, že nemyslím na nic jiného než jí znovu vidět.
Následovalo setkání, secvičování na neutrálním místě, které jsme celá rodina strávili ve Starém Plzenci v bytě Pomocných tlapek. Tam jsme si se cvičiteli řekli, co konkrétně ještě potřebuji od Máji, aby to mohli ještě docvičit, protože se potom vrací do psí školy. S manželkou a našim kluky jsme se také dozvěděli, jak se o novou psí kamarádku starat.
Po několika měsících přišlo druhé, poslední secvičování. Během secvičování se budoucí páníček učí svému asistenčnímu psovi dávat povely a přijímat jeho pomoc. Trvá to týden, který je zakončen závěrečnou zkouškou přístupu do veřejných prostor, tentokrát již před zraky komisaře. S Májou jsme tuto zkoušku úspěšně absolvovali v Plzeňské Olympii, i když za přísných hygienických opatření. Ze psa ve výcviku se tak stal pes asistenční! Mája dostala novou košilku s nápisem asistenčního psa, pomocníka a já průkazku, oprávnění vstupu do veřejných prostor se psem.
Máju si před Olympií převzal hlavní cvičitel Jiří, který nám jí s vyměněnou košilkou přivezl ještě ten den domů do Štětí. Pomohl s prvním setkáním s našimi kočkami a ukecaným Amazoňanem. Ukázal tak Máje nový domov a strávil u nás pár dní. Kromě cenných rad také dohlížel, aby bylo vše, jak má byl a aby byla i Mája u nás šťastná.
Mája, Májinka je mou třetí psí asistentkou. Je skvělá, živá, temperamentní, a hlavně milující čtyřnohá pomocnice se stálou snahou pomáhat. Otevírá, zavírá dveře, podává všechny věci spadlé na zem, ručník, umí stáhnout peřinu a v neposlední řadě mne všude doprovází, je z nás nerozlučná dvojka.
Závěrem děkuji Pomocným tlapkám o.p.s, cvičitelům, ale hlavně sponzorům, bez kterých bych Máju neměl.
Karel Bartáček
