Karel a Mája – pět let spolu
Ahoj příznivci Pomocných tlapek o.p.s.,
jsme s Májou asistenční tým už pátým rokem. Za tu dobu jsme se dokonale poznali a dnes si dokážeme vyhovět téměř beze slov. Mája přesně ví, co potřebuji, a já zase dobře vím, co potřebuje ona.
Nedávno u nás byl můj dvouapůlletý synovec Péťa. Teprve si zvyká na to, že jeho strejda je na vozíku, a tak společně vymýšlíme situace, které mu pomohou brát vozík i lidi na něm jako úplně běžnou součást života.
A právě tady přišla ke slovu Mája. Nabídl jsem Péťovi, jestli se nechce jít s námi vyvenčit. Byl nadšený – a cestou zpátky už vedl Máju sám.
V takové chvíli si znovu uvědomuji, jak důležitá je práce cvičitelů. Při výcviku samozřejmě nikdo nemohl vědět, že jednou bude mít Mája za parťáka i malého synovce. Přesto si s ním dokáže poradit naprosto skvěle. Dává velký pozor, aby nezatáhla a Péťovi neublížila. Když jsme například potkali jiného psa, žádný prudký pohyb ani zatažení – zůstala v klidu stát, lehce štěkla a vypadalo to, jako by Péťu hlídala.
Mája otevírá dveře mezi lidmi
V dnešní době asistenční pes často dokáže otevřít dveře nejen doslova, ale hlavně mezi lidmi.
Přijdeme do ordinace a sestřička, která byla minule nepříjemná, najednou roztaje. V obchodě se prodavačky předhánějí, která mi pomůže s nákupem. A dokonce jsme zažili, že přítomnost Máji úplně změnila přístup nepříjemného přijímacího technika v autoservisu.
Mája zkrátka umí lidi spojovat. A to je podle mě jedna z jejích největších schopností.
Co je u nás nového?
Náš syn Petr se osamostatnil, přestěhoval se s přítelkyní do Jablonce nad Nisou a dál úspěšně pracuje jako automechanik.
Druhorozený syn Adam s přítelkyní si z útulku adoptovali krásného zrzavého kocourka Pomeranče. Říkáme mu náš „vnouček“.
A já jsem letos v květnu oslavil padesátiny. Přišli i lidé, které jsem vůbec nečekal, takže to nakonec byla moc příjemná oslava. Peklo se sele a pro Máju to bylo asi největší pokušení. Jako jediná samozřejmě nedostala ani kousek – zato měla spoustu psích pamlsků, morkovou kost a hlavně volno. Se synovcem si to užila po svém.
Mám nový vozík
Po téměř dvou letech čekání mám konečně nový vozík. Firma, která ho měla původně dodat, bohužel zkrachovala, a tak nezbylo než čekat.
Technici a zdravé jádro firmy nakonec vyjednali v Holandsku novou licenci pro dovoz vozíků do České republiky. Já jsem vymyslel název a vytvořil logo a dnes, pokud budete někdy hledat kvalitní vozík, můžete se podívat na www.best4move.cz.
Mám už druhý vozík s předním pohonem a pokud si na něj člověk zvykne, považuji ho za jednu z nejlepších variant. Je velmi obratný a hlavně se mi nikdy nestalo, že bych někde zůstal. Ani vodítko od Máji se mi nikde nemotá jako u některých jiných vozíků.
Využil jsem také možnost couvací kamery, což je pro nás doma velká pomoc a především větší bezpečí pro naše zvířata.
Mája je pořád v plné práci
Mája samozřejmě dál pracuje. Otevírá dveře, podává věci, pomáhá mi v běžném životě a společně také děláme canisterapii.
Někdy si lehne za moje záda a odpoledne spolu prostě usneme.
Nevím, jak to ta moje blondýna dělá, ale vždycky pozná, když mám špatnou náladu nebo nějaký zdravotní problém. Přijde, skočí na mě, začne mě olizovat a nechá se hladit. A najednou jsou všechny starosti pryč. Tedy alespoň na chvíli.
Myslím, že Mája je nejspokojenější právě tehdy, když může pro mě něco udělat.
Naše chvíle u Labe
Když potřebuji úplně vypnout, jdeme s Májou na břeh Labe. Máme tam obrovský, košatý dub, jehož koruna sahá téměř nad hladinu. I v největším horku je pod ním příjemně.
Já tam medituji a Mája pozoruje ryby, broučky a všechno, co se kolem ní děje.
Tak to bude od nás z pravého břehu Labe asi všechno. Teď máme pořádné vedro, a tak už netrpělivě čekáme na dlouho slíbené bouřky. Snad dorazí bez nějaké katastrofy.
Mějte se všichni krásně a ještě jednou velký dík Pomocným tlapkám za Máju!
Karel a Mája s rodinou
