Mája má nekonečně mnoho energie
Mája pomáhá především otevíráním a zavíráním dveří, podáváním věcí, co spadnou na zem, ale také ze mě dokáže sundat deku a to, jak v posteli, nebo když se odněkud vrátíme, je zima a mám přikrytá kolena.
Je mojí 3. Psí asistentkou. Ale jediná, která má dovoleno si k ránu vlézt k nám do postele. Každé ráno mě vítá mohutným olíznutím obličeje a mých zkrácených prstů na rukou. Je parťačkou do nepohody a rozumíme si. Mája má nekonečně mnoho energie, kterou přenáší i na nás.
Já jsem rád, že si zvykla na naší poněkud rušnou rodinu se dvěma patnáctiletými puberťáky, kocourem, kočkou a naším zeleným amazoňanem. S kočkami si to Mája vyřešila hned první den, kočky jí vytyčili jejich prostor a když je nejhůř a Mája si chce hrát, když oni nechtějí, vylezou na strom nebo skříň. Ale papouškovi to trvá dodnes. Pokrok je, že minulý týden začal říkat Máji jméno a dokonce, si k ní sleze po kleci dolů, aby se mohl zobákem dotknout čumáku.
Největším problémem u nás byly paradoxně Vánoce, kdy jsme postupně od manželky přes mě a dětí všichni onemocněli a byli do půli ledna v karanténě. To byla Mája hodně smutná, protože už nechodila na hodinové procházky, ale vyvenčit a domů.
K Vánocům dostala dvě hračky. Jednu kvůli zubům na kousání a medvídka na mazlení a do té opravdu nekouše, spíš jí tak přenáší a podezírám jí, že ji bere jako svoje dítě. Navíc má hračka pískátko a jakmile neopatrným zacházením zapíská, začne medvěda olizovat a kouká co se děje.
Teď je vše víceméně v pohodě, chodíme ven na sníh, kterého je v našem městě neobvykle mnoho, takže se opravdu vyblbne. Kluci jí házejí sněhové koule a ona je chytá, je to zábava pro všechny, i pro mne, a to jen přihlížím. Horší je, když sníh taje, je břečka, to je pak naše Mája „polomáčená“.
Všechny zdravíme a zase u příští zprávu ze soužití.
Karel a Mája
