Pár letních řádků a fotek
Moje milé Tlapky,
jak ten čas rychle utíká. Již to bude zakrátko zase rok od rekondic, takže se asi brzy uvidíme. Jsem již sice starší pán – vlastně ve skoro 12-ti letech se říká že v tom nejlepším věku, ale s páníčkem stále vesele tlapkáme kudy je potřeba. Sice už mě packy občas pobolívají, ale protože páníček pracuje z domova a nikam daleko tak každodenně nechodíme, což je fajn hlavně když prší, v pohodě to zvládám. Zato páníček je pořád stejně šikovný. Stále mu něco u stolu padá od ruky (bohužel piškoty to nejsou, spíš tužky a tak), občas nosím klíče, takže se nenudím.
Že už jsem starší a občas prý při procházkách funím (kdo by v těch vedrech nefuněl – to dá rozum néé?), vzal mě páníček k nějakému psímu specialistovi na internu aby mě pořádně prohlédnul. A co myslíte. Hááá. Zdravej jako řípa. Jen ta jedna tlapka co mi jí před lety naboural ten zpropadenej staford co si běhal na rozdíl ode mne na volno má prej asi nějakou artrózu. Tak baštím vždycky večer želatinový bonbóny, a když mě packa začne bolet, dostanu zázračnou pilulku po který to přejde. Prý mě ještě prohlédne ortopéd...
A když jsem tedy zdráv, vyrazili jsme s páníčkama a klukama na dovolenou do Krkonoš. Počasí bylo tak akorát, chodili jsme na procházky a kluci se dokonce koupali v tom odporně studeném Labi. To já tam sotva strčil packu abych se napil. Brr.
A pak to přišlo. Nasedli jsme do auta, a vyrazili do Vrchlabí, prý na prohlídku Muzea Krkonoš. Ta mě teda nebavila. Pořád jsme tam popocházeli mezi starým harampádím, kterému říkali exponáty, ani čuchnout si pes nemůže. Na druhou stranu jako jedinej pes jsem tam směl Já. Zajímavé bylo, že ve sklepě, kam páníčka museli snést stavbaři co opravovali fasádu, měli fakt skutečný potok se pstruhama, zmiji, čolky, mloky, ropuchy a Bůh ví co ještě.
Když jsme konečně vylezli ven, bylo tam překvapení. V parku už na nás čekal tlapkáckej parťák Dino s Brázdovýma, kteří ve Vrchlabí bydlí. Zatímco si páníčci povídali, naši kluci nám běhali pro vodu abychom měli co pít. Když se trochu vypovídali, vyrazili jsme na vrchlabské náměstí, kde má malou cukrárnu pan Weiss. Ten dělá tu nejlepší zmrzlinu široko daleko, možná na celém světě, protože páníček stihnul těsně před zavíračkou zbaštit 3 kopečky. Co kopečky, kopce. Musím mu to věřit, zase mi nedal ani líznout. A světe div se, domácí Brázdovi z Vrchlabí neměli o tom skvostu v kornoutku ani potuchy. Tak teď už prý budou chodit na zmrzlinu taky sem. :-)
To je asi pro teď všechno. A jelikož zrovna svítilo sluníčko, musel jsem si na to psaní vzít brejle. Ale docela mi to sekne no né? :-)
Váš Laki
