Příběh očima Lady
Ahoj Milé Tlapky,
zdravím Vás z těžké Covidové doby:). Už to jsou tři měsíce, co jsme všichni společně doma. A mně to tedy vůbec nevadí, jsem zřejmě jediná, kdo je nadšený a skáče radostí, protože, díky této mimořádné situaci jsme si já s Eliškou blíž. Mám ráda, když mám hezky celou smečku pohromadě. Trávíme spolu více času a já se cítím v Elišky společnosti jako v nebi. Když Elišku něco doma trápilo, tak jsem věděla, že ji musím pomoct nebo potěšit, tak jsem ji dala hlavu na koleno a ona mě hladila po hlavě a já jsem v sobě pociťovala, že to funguje a ona se zase začala usmívat, protože její úsměv ten bych nevyměnila ani za ten největší pytel granulí. Já ji prostě miluju a jak sama říká: ,,Jsi moje nejlepší čtyřnohá kamarádka" a já ji to věřím, protože kromě svých rodičů, Stelinky a svého dvojčete Anežky se kterou si mimochodem dobře rozumí. Jsem její čtyřnohá kamarádka, jsem ji věrnější než jakýkoli člověk na světě a ne nadarmo se říká: ,,Pes je věrný přítel člověka".
Ale třeba s Anežkou je taky děsná psina, zkouším co vydrží a chovám se stejně jako ona, prostě dvě puberťačky, neslyším, trpím hluchotou, škoda, že neumím dělat oči sloup, to Anežka taky umí výborně, ale mě to moc nejde. Občas mám pocit, že už mi to tedy moc nebaští a začíná se i zlobit. Moje psí oči na ní tedy moc neplatí. Je to děsná legrace, ale nikomu to neříkejte ať mi to nezatrhnou.
S Eliškou to je jiný kafe, s tou si stále dobře rozumíme. Vždy když se dopoledne učí jsem ji na blízku, kdyby něco potřebovala podat, lehnu si k vozíčku nebo na pelíšek a čekám až splní všechny školní povinnosti a budeme spolu trénovat, mazlit se, prostě si užívat jedna druhé. Jsem její ocásek, pořád na dosah a Anděl strážný.
Ještě jednu výhodu měla tato Covidová doba, všichni se předbíhají, kdo se mnou půjde na procházku, už mám skoro ošoupané tlapičky, ale jsem tak šťastná a doufám, že jim tato nová aktivita vydrží i nadále. Máme několik nových tras, žádnou „krátkou" nudnou kolem kraviček a domů, ale pěkně „dlouhou" lesem a to je nádhera. Mám to moc ráda.
Ale přeci jenom jedno negativum bych přeci jenom na covidové době našla a to, že se celou dobu pořád uklízelo, to jezdící šíleně vysávající zařízení co mi neustále naráží na pelíšek mě tedy fakt rozčiluje, přestavoval se pořád nábytek, malovalo a dokonce to vypadalo, že mi bude přestěhován pelíšek z mého nejlepšího výhledu, ale dobrý, uhájila jsem si ho. To je asi tak všechno, co jsem od Vánoc zažila a teď si budu chvilku odpočívat, když už smečka chodí na pár hodin do těch všech institucí a školních zařízení a těším se na společné prázdniny.
Pac a pusu Vaše nejvěrnější Lady.
