Playboy Kuki
menu

Playboy Kuki

Milé Tlapky,

všechny Vás zdraví Váš Playboy Kuki,

dny tak rychle ubíhají a jsou tady další prázdniny, které trávím se svojí paničkou Soňou, canisterapeutkou chovnou fenkou v důchodu Iren a dědouškem Jackem. Slunečné dny trávíme v psím bazénu v zahradě nebo jen tak si užíváme sluníčka či aportujeme míčky, ale když je třeba něco podat, donést či zvednout ihned zareaguju - jsem přece asistenční pes.

Ve službě tady v Těrlicku jsem již rok a čtyři měsíce a věřte mi, moc si to tu užívám a všichni jsou na mně hodní. Stále mně jen chválí, jak jsem pracovitý a když doprovázím k doktorům a předvádím v čekárně co všechno umím, tak jsou všichni v údivu, jak jsem se to naučil a kdo byl tak trpělivý a všechno to se mnou ty dlouhé měsíce trénoval. Ze všeho nejraději podávám věci, které paničce vypadnou z rukou. Nejčastěji to jsou drobné předměty jako kapky do očí či nosu, inhalátor, ovládač k televizi, telefon, průpiska, krém na ruce a to potom ty věci často hledám i pod postelí a někdy tam pro ně ani nedosáhnu a už se nemohu dočkat až vymění náš "velký pelech" za nový, který bude přímo až na zem. Rád podávám i hůlku a hledám zvonící telefon a to nejen proto, že občas za to dostanu i odměnou dobrý pamlsek. Ráno po probuzení se rád mazlím, je to už takový náš každodenní rituál. To ovšem hned Irenka žárlí s snaží se mne vystrnadit z postele. Jack je pohodář, který si vždy počká až příjde na něho řada. Ovšem já chci být vždy nejlepší a hned spěchám pro papuče, taštičku s léky a flašku s vodou. Potom přivolám tlačítkem Davida, aby věděl, že jsme už vzhůru a všichni pořádně hladoví. Teda to tlačítko hlavně slouží pro přivování pomoci, když moje panička spadne na zem, ale hladové bříško to je přece také důvod pro polání o pomoc. Po snídani jdeme všichni zkontrolovat zahradu a krmítka pro veverky, zda jsou ještě plná. Občas taky ty potvůrky přistihneme jak zahrabávají ořechy pod túje a to je potom pořádně proženeme. Taky musíme zkontrolovat a přeznačkovat ta svoje "oblíbená místa".....
Právě nyní máme z domu staveniště, protože se porouchala přípojka vody a stále tady chodí hodně cizích lidí, které vůbec neznám a tak je musím všechny pořádně očichat a zapamatovat si všechny ty nové pachy. Každý by mně chtěl hned pohladit a to potom panička rychle zasáhne, že mně může hladit jen ona. Kolem domu je rozebraný chodník a hromady vykopané hlíny a tak štěstí, že je stále krásné počasí a neprší, protože jinak bychom měli tlapky špinavé od hlíny a všechno to nosili domů. Závadu hledali i pod vanou v koupelně a tak dělníci natáhli po chodbách šustící igelity a hrozně moc se mi to líbí, jak folie praská, když po ní chodíme - nu je to zábava.
Mám stále dobrou náladu a tu přenáším i na svoje okolí. Miluju společné procházky a také aportování míčků, ale když je paničce moc zle, tak jsem tichý a soucitný. Zahřívám ji, jazykem masíruju ztuhlé svaly a vůbec už jen tím, že odvádím její pozornost, trochu přestane bolesti vnímat a cítí se za chvíli o trochu lépe.
A co dodat na závěr? Snad jen to, že moje pomoc je hodně důležitá a také zpříjemňuji paničce život. Ona se tak těší na každý nový den, který spolu prožijeme. Vím, že mně má moc ráda a já ji tu "lásku" opětuji. Vím, že jsem pro ni nenahraditelný. Vím, že jsem jen "pes", ale pro ni znamenám "všechno". Pohodu, pocit bezpečí, jistotu a pomoc, ale i tu nezištnou "psí lásku"...