Soňa, Kuki a čas
menu

Soňa, Kuki a čas

Zdravím všechny "Tlapkáře" a tím tedy i všechny, kteří sledují nebo i podporují Pomocné Tlapky v nesmírně záslužné činnosti.

Čas dokáže být "sprintér" a dohnat to, co nám uteklo nebo co jsme nestihli, je neústalý beznadějný závod. Čas se i "vleče", hlavně když nás něco bolí nebo čekáme s netrpělivostí na lepší časy...
Čas "přítel" nám pomáhá zapomenout těžké bolestné chvíle a prožitky. Čas "nepřítel" nás okrádá o každou minutu, kterou jsme mohli sdílet společně... píšu o času, protože mne moc trápí, jak mi za poslední rok ubylo sil a i psát mě ještě před měsícem vysilovalo a myslela jsem si, že se už nezvetím. I přes opiáty mě trápily bolesti a byla jsem z toho vyčerpaná. Jen jsem ležela a otáčela se na posteli. Neskutečná únava a nevolnost. Strach o sebe i o chlupáče. Co s nimi bude? Jaká nás čeká budoucnost? Doslova "přetekl hrneček" a dolehly na mne opět i deprese... jen spánek mi dával trochu odpočinku díky kouzelné pilulce na spaní. Ty zdravotní komplikace už trvaly moc dlouho až jsem ten stav přijala za konečný. Dokonce došlo i na smíření... a pozitívum byly chvíle mazlení s Kukim. Byl to vlastně on a staroušek Jack, kdo mě drželi nad vodou a dodávali mi sílu to nevzdávat a bojovat. Ovšemže pomoc manžela byla a je nezastupitelnou a nepopsatelně si jí vážím. To on vše zaštiťuje po všech stránkách. Nakonec v polovině července doslova ze dne na den tělo našlo nějakou strategii přežití na hranici zázraku a udělalo se mi lépe. Nevím, jak dlouho to zlepšení vydrží, ale jsem vděčná za každou chvíli. Doslova to přišlo v pravý čas, protože mi naprosto už docházela energie. Myslím, že na pomyslných miskách váhy je tak na čas nastolená křehká rovnováha... Píšu Vám to jako vysvětlení mé odmylky a zároveň jako omluvu, že jsem dříve nenapsala. Pro moje chlupáče to musely být také těžké chvíle a doslova jsem je okradla o kus aktívního života, když nemohli chodit na milované procházky. Místo výletů do přírody mne Kukísek doprovázel na různá vyšetření a do odborných ambulancí. Nejvíce oceňuji jeho vytrvalost na kardiologii, arytmologii a kontrole kardiostimulátoru, kdy celé tohle kolečko, včetně odběrů i EKG doslova "z dveří do dveří" a čekání než příjdeme na řadu trvá čtyři hodiny. Kuki je však velmi trpělivý,klidný a nepopsatelně pracovitý asistenční pes.

Rychle pochopil, že pravidelný řád mu nemohu zajistit a přizpůsobuje se automaticky mému aktuálnímu zdravotnímu stavu. Od třetího měsíce soužití se mě naučil jakoby oskenovat pohledem, čichem či šestým smyslem a poznat jak na tom jsem a jak se cítím. Podle toho upravil svoje chování a v mých špatných dnech se hned po probuzení tiše schoulil a přitlačil k mému tělu tak, jak to děláme během canisterapie, ale s tím rozdílem, že k tomu nedostal povel. Tím se stal i psem signálním, protože takhle mi zároveň dává upozornění, že je něco špatně nebo se to zlé teprve blíží. Oba s Jackem jsou v takovém období tiše a kdyby byli kočky, řekla bych že předou... ale takto musím použíft výraz, že jen pochrupkují. Nevyžadují velkou aktivitu a já se naoplátku zase snažím jim vše vynahradit hlazením. Naopak když vycítí, že je všechno jakžtakž vpořádku, vesele mě vítá v přichazejícím dni. Vrtí ocáskem a raduje se v očekávání nových společných zážitků. Je moc prima parťákem do pohody i nepohody. Přítelem i pomocníkem za všech okolností. Je veselý, hravý a sladce mne pusinkuje nebo si lehne hlavou k moji na polštář a objímáme se. Večer většinou takto usnu i bez pilulky. Velmi dobře na mne působí, když poslouchám jeho dech. Zejména když mne trápí bolesti. Prohřívání křečujících svalů nohou je velmi ulevující. Kuki jako by při canisterapii přebíral moje trápaní na sebe. Také po psychické stránce jsou moji chlupáči nenahraditelní.

Prázdniny trávíme během pěkných dní v zahradě v chladivém altánku a když zrána paprsky tolik nepálí ležím na lehátku na sluníčku, ale kluci dávají přednost odpočívat ležením na trávě a tak jsem jim pořídila plážové slunečníky. Mám své pomocníky tak stále po ruce a na dohled. Na oslavu mého sice skromného zlepšení, ale pro mne velmi významného a jako poděkování za měsíce strávené bez procházek jsem jim pořídila velký psí bazén. Kuki skáče s radostí několikrát za den do vody a potom dělá kotrmelce na trávě, aby se vysušil. Na přivolání píšťalkou přiběhne pro odměnu a podá mi hadr, abych ho trochu dosušila. Během celého dne podává vše co potřebuji a co mi vypadne z ruky i opakovaně a přitom má stále dobrou náladu. Manžel přidal tlačítko přivolání pomoci tzv. blik i do altánku a Kukimu stačilo jen jednou ukázat kde ho má hledat. Má to prostě tak zafixované v hlavě, že mu nedělalo problém přidání i venku.

Zvládli jsme i pár kratších procházek, které se pokusím postupně prodlužovat, protože před pár dny jsem to já s dědouškem Jackem nezvládla a manžel musel pro nás dojet autem, ikdyž pro většinu z vás by to bylo "za rohem"...

...A je tady zase ten čas... tentokrát však již končit tuto zprávu, čas odpočinku a víry v další dobrý den. Za všechno může čas " jak se zpívá v písničce", ten co se skrývá v nás... abychom to společně táhli co nejdýl tím svým životem. Snad nezrychlí ten svůj krok a vteřina nebude delší než rok... tak dobrou noc.

Vaše Soňa a Strážný Anděl Kuki