Kuki v novém domově

Milé Tlapky,

zdravíme Vás z poklidné vesnice u Těrlické přehrady, kde si již můj "Černý Anděl Strážný" Kukísek zvyknul na nový domov i na můj denní rytmus a zvyklosti. Říká se, že čas je milosrdný a osud často nám nahradí to, co nám život nenávratně vzal... přesto, i když to už bude rok co mne náhle připravil o mého milovaného a nezapomenutelného "parťáka" asistenta s poetickým jménem Balů, to stále tak hodně bolí a ve vspomínkách tady bude navždy s námi. To dlouhé čekání na nového pomocníka se mi ze všech sil snažila usnadnit jeho cvičitelka Renáta, která mi dodávala optimismu tím, že mi co nejčastěji posílala videa o každém jeho úspěchu v probíhajícím intenzívním výcviku, kterými jsem se náležitě chlubila všem přátelům. Jeho krůčky a kroky, později už doslova skoky ke zvládnutí všeho, co se musel naučit, aby mi usnadnil můj složitý zdravotní stav nás každým novým dnem navzájem přibližovaly až nastal den "D" a Kuki byl připraven. Každá pozitívní zpráva mi nepopsatelně pomáhala zvládnout ten velmi těžký rok plný mých zdravotních komplikací a ztrát. Naši smečku opustila i téměř 14 letá chovná fenka Rituška, která je matkou mnoha asistenčních a vodících psů a kterou jsme před pár lety přijali k příjemnému a zaslouženému prožití stáří. Na všechny strasti, které se na mne ze všech stran sypaly, jsem tak zůstala pouze s dědouškem Jackem - jak jinak, než černým labradorem, který je vynikajícím signálním psem.

Pro život mi osud nadělil mnoho překážek, které s pomocí asistenčních psů statečně překonávám a zároveň pro ně se ze mne stala i velká bojovnice. Narodila jsem se s vrozenou vadou Arnold-CHiari malformace typ II a jsem po opakovaných neurochirurgických operacích hlavy včetně Gama nože a pod vánoční stromek jsem loni dostala nadělen kardiostimulátor a za tři dny na to covid. Tím, že jsem na trvalé imuno-modulační léčbě, jsem měla standartní průběh bez komplikací. Jelikož u mne nikdy nezůstane o jednoho průseru, tak Nový rok jsem oslavovala v nemocnici s obrnou lícního nervu. Do společného života s Kukim zbývaly tři měsíce, které jsem poctivě rehabilitovala a s obrovským nasazením mého fyzioterapeuta jsme "napravili" většinu "škod", které ochrnutí tváře doprovázely. Až do současné doby se bohužel cítím velmi vyčerpaně a v procházkách mi brání obrovská únava. Naštěstí máme velkou zahradu, kterou Kuki ihned prozkoumal a přijal za vlastní přeznačkováním Jackových stop.

Kukísek se stal mým "Andělem" tím, že mne doslova "stráží" na každém kroku a to ve dne i v noci. Jakmile opustím postel, ve které společně spíme, okamžitě mne následuje a hlídá. Je naprosto neúnavný a obdivuji jeho nasazení 24 h denně. Pokud dostanu záchvat, omdlím nebo ztratím vědomí okamžitě běží k tlačítku přivolání pomoci, kterému říkáme "blik"- jedno máme v chodbě a druhé v kuchyni. Během léta budeme trénovat i další které umístíme v altánku na zahradě. V průběhu secvičování jsme pilně pracovali a Kuki si vše zautomatizoval, takže si i otvírá dveře, když běží volat pomoc. Čekalo nás obrovské překvapení, když jsem se náhodně ponořila do vody během mytí vlasů ve vaně a Kuki běžel ke tlačítku. Již mám jistotu, že mne hlídá i v koupelně, protože tuto signalizaci bezchybně zopakoval. Jeho přítomnost se tak stala i moji psychickou berličkou, protože se zmírnily moje obavy z každé další epizody, kdy moje srdíčko postihne záchvat Sick sinus syndrom, kdy se střídají velmi pomalé a extrémně rychlé tepové frekvence s fibrilacemi síní. Těm synkopám pro bradykardii již brání kardiostimulátor. Stále je však něco v nepořádku, protože srdce špatně reaguje na léky. Můj život je tak nyní doslova v Kukiho tlapkách.

Pro neurologické postižení chodím s berlemi, které Kuki rád podává stejně jako všechno, co mi vypadne z ruky pro deficit jemné motoriky. Donese do postele tašku s léky a láhev s vodou i kyslík. Obzvlášť rád nosí papuče a sundává ponožky. Doprovází mne při návštěvách odborných ambulancí a všude je středem pozornosti. Podá jednu a pak i druhou tlapku a s nadšením předvede i další dovednosti jako přenášení věcí, podávání předmětů a hledání zvonícího telefonu.

Kuki je bystrý chytrý a velmi dobře vycvičený a tak i domácí secvičování proběhlo bez zádrhelů. Podávání drobných předmětů jako je sprej na astma je přesně cílené do ruky a musí být precízní pro povahu věci samotné, takže nějaké pokusování by byl problém. To moje zlatíčko vše bez problémů zvládá. Stále ho jen chválím a tak bych měla odhalit i nějaké chybičky pro zdokonalování. Nikdo není dokonalý a Kukísek se občas doma nechá strhnout Jackem ke štěkání, když se rozběsní celá okolní psí mafie. Hlavně když kolem zahrady jdou koně nebo přijedou popeláři. Naopak jiných psů si nevšímá jakmile dostane vestičku a ohlávku. Jde spořádaně vedle mne hlavně v obchodech či nemocnici. Pouze při procházce po vsi měl ze začátku snahu mě vytlačovat z cesty na trávu, kde chtěl čuchat a číst psí zprávy. Zdokonalujeme ještě etiketu v posteli, kde nerozpoznal, že po polštáři se nešlape nebo si s Jackem nemohou dělat hřiště či bitevní pole. Tohle vše je však už minulost a drobné prohřešky jsem láskyplně ochotná tolerovat. Přítomnost mých chlupáčů v posteli je pro mne velmi důležitá, protože v ní bohužel trávíme až příliš mnoho času, kdy mám bolesti nebo se necítím dobře. Beru mnoho léků včetně opiátových náplastí ke tlumení neurologických bolestí a Kuki musel být vycvičen i k tomu, aby si jich nevšímal, kdyby mi případně náplast odpadla a ležela na zemi nebo v posteli. Ignoruje i plátíčko s tabletkami. Musel to toho opravdu naučit velmi mnoho a ušel dlouhou cestu, než se z nás stal tým č.126. Závěrečnou zkoušku jsme zvládli bez problémů.

Na závěr bych chtěla poděkovat paní ředitelce Hance, všem sponzorům, přátelům a zejména panu Kalinovi, cvičitelům a paní vychovatelce Alence pro jejich obrovské srdce plné lásky. Díky za Vaši trpělivost a zapálení pro práci, která musí být současně i Vašim koníčkem, protože jinak by to ani nemohlo fungovat. Obdivuji Vás všechny a klobouk dolů. Děkuji hlavně cvičitelce paní Renátě, že mi pomohla překonat nelehké chvíle po ztrátě Balůa a udělala všechno proto, abych měla co nejrychleji doma Kukiho pomocné tlapky... Vaše Soňa