Postřehy z práce Joeyho
Musím říci, že za dva roky, co tu máme našeho Joeyho se obrovsky zlepšil. Jsem v úžasu, jak se přizpůsobil, sám si vyhodnocuje situaci, co je v dané chvíli u kterého seniora vhodnější, jak si dává pozor, nastalo zklidnění, souznění, zdokonalení. Jsem na něj náležitě pyšná.
Říkala jsem si, co když to bude po určité době stereotyp, pořád stejní lidé, stejná práce, že třeba zpomalí, nebude to pro něj motivační (myslím třeba konkrétně masáže jazykem), ale opak je pravda. Je v tom lepší a lepší. Rozpozná, kdo a co potřebuje namasírovat, skvěle se soustředí a je velmi trpělivý. Já nepotřebuji používat nějaké pomůcky k masáži, Joey situaci skvěle vyhodnotí a ví, koho co bolí a kde má zdravotní problém. Na práci je vyloženě natěšen. Ještě si dává pozor, aby packou neublížil, jednu přední nohu dá na vozík a druhou mezi stehna, přece jen něco váží a seniora by to mohlo bolet. Prostě intuice a zkušenost. A tak, jak mu pomohla Lucka, tak on pomohl zase jí. Je akčnější, pozornější k lidem a já zírám, kde se to v ní bere. Jsou spolu věkově od sebe 10 let. Podchytila naopak od Joyho to dobré. Běhá naproti lidem po chodbě, co přicházejí na RHB, chce konkurovat Joeymu, víc se snaží, vnucuje se o kontakt, pohlazení, chce být taky dobrá a potřebná. Prostě, když jsou tady v práci, makají na 100%. Většinou už do jejich režie ani nezasahuji. Znají to velice dobře, co mají dělat. Umí pobavit lidi, odreagovat, přivodit hezké vzpomínky, dojmout, překonat strach z velkého psa, pomazlit, ale i podat např. klíče, brýle, svačinu, hůl, deštník, časopis atd. Joey nyní víc aportuje, baví ho to pořád víc a víc. Někdy předvede kousky jak v cirkuse, že se senioři smějí krásně nahlas a hlavně nešeptají a mluví více a s důrazem. Zdá se, že jsou to drobnosti, ale v globálu je to obrovský úspěch, posun dopředu a odvedený velký kus práce. Sranda je, když už nejsme v práci, ale doma a jdeme na procházku, Joey zpozoruje člověka s chodítkem, holí, taškou a hned chce pomáhat a hrne se k němu. Většinou to lidi potěší a chtějí se dozvědět o našem pomocníkovi víc. I to je skvělé, Joey dokáže stmelovat lidi, seznamovat je. To samé se děje u nás v domově. Při vycházce, na rehabilitaci, při skupinové canisterapii se společně senioři poznávají, povídají, vyměňují zážitky, skamarádí se. Díky Tlapkám, sponzorům, vychovatelům máme bezvadného parťáka.
Je to prostě skvělá kombinace mít v našem zařízení canisterapeutického psa a zároveň asistenčního, který je schopný pomáhat nemocným lidem nejenom po fyzické a psychické stránce, ale i pohladit na duši a navodit dobrou náladu, zapomenout na bolest, nemoc, smutek, samotu...
