Dva roky s naším Joeym
Uteklo to jako voda, náš domov má svého vlastního vycvičeného canisterapeutického psa - zlatého retrívra Joeyho už dva roky. Je nástupcem naší labradorky Lucinky, která stále ve svých 13,5 letech jezdí a doprovází nás velice ráda do zaměstnání. Již dávno nepracuje na plný úvazek, ale vy se její přítomností stále těšíte a radujete. Především musím touto cestou poděkovat manželům Svobodovým a hlavně paní Čapkové, která pravidelně s Luckou chodí na procházky do parku, a mohu říci, že to byla láska na první pohled a je to vzájemné.
Moje rodina Joeyho přijala s láskou. Je pravda, že mít doma dva větší psy je velký rozdíl než mít jednoho. Přibylo chlupů, starostí, ale i radosti. Je to úvazek na 24 hodin, ale krásný. Kdo má rád zvířata, tak ví, o čem mluvím. Joey v domově funguje perfektně. Hned, jak dochází a přijedou postupně uživatelé dopoledne na rehabilitaci, tak se jich ujme a věnuje. Vůbec mu nemusím říkat a dávat povel, co má dělat. Pamatuje si, kdo má jaký problém, masíruje jazýčkem nepohyblivou ruku, nohu, mazlí se a nechá se hladit. Rád za vámi běhá, nosí tašku, deštník, podá spadlé věci, hůl, otevře dveře, sundá bundu...A čeká na dobrotu, pohlazení, podrbání. A u této činnosti se musí senior sehnout, natáhnout ruku, otočit, mluvit, a to je také skvělá stimulace, rehabilitace. Odpoledne jdeme na oddělení, převážně k lůžku. Tam už je canisterapie cílená, individuální. Stává se mi často, že senior má takovou radost, že za ním přijdeme, že dojde na slzy štěstí, radost, poděkování, přemlouvání, ať ještě neodcházíme...Joey to prostě umí, získá si svou přítulností, dobrosrdečností, bezprostředností, inteligencí, veselou povahou téměř každého. Život bez našich psisek si těžko umíme představit. Jak bude lepší počasí, začneme zase společně chodit na vycházky do parku, do oázy na společnou skupinovou canisterapii. Příští rok čeká Joeyho přezkoušení v Plzni, kde bude muset se mnou předvést to, co se naučil při výcviku, a že nic nezapomněl. Bude to test přístupu na veřejnosti, ovladatelnosti, dovedností a veterinární prohlídka. Samozřejmě, že se občas stává, že Joey zkouší moji trpělivost, kdo z koho, ale to je v pořádku. Musí také pozlobit, vyblbnout se a ukázat, že je pes plný síly a energie. Pořád je to jenom živý tvor a ne naprogramovaný robot.
Pomocné tlapky, díky, že odvádíte tak úžasnou práci a tím děláte radost dalším lidem, kteří to nemají v životě jednoduché... Jsem ráda, že jsem Vás poznala.
Joey je nám obrovskou oporou a jeho přítomnost náš domov obohatil a posunul zas o kus dál. Proto mu do dalších let, za nás všechny, přeji pevné zdraví, vitalitu, pohodu, dobrou náladu a hodné lidičky kolem sebe. A totéž naší seniorce Lucince.
Lenka Pumerová
