První zima s Jirkou
Máme za sebou naši první zimu s Jirkou a už se moc těšíme na jaro. Zimní únava nás zasáhla všechny, ale nejvíc Verunku. Je unavená, uvztekaná a dává nám to všem patřičně najevo.
Poslední tři týdny byla nemocná a brala antibiotika a to jí na náladě nepřidalo. Pak nějaký bacil přeskočil na mě a několik dní jsem nemohla mluvit a bolelo mě v krku. Bála jsem se, jak se doma se všemi domluvím, ale Verunce stačilo, když jsem ukázala, že mě bolí v krku, a Jirka pěkně poslouchal, i když jsem na něho jen šeptala.
Jirka je naše opora ve chvílích nejhorších. Když nepomůže chlácholení maminky, olíznutí od Jirky většinou zabere. Jirka spí s námi v posteli a často, když se Verunka v noci probudí, nevolá mě jako dřív a radši se přitulí k huňatému kožichu.
Mám radost, že se vztah mezi nimi prohlubuje, ale jako všechno chce to svůj čas, aby si na sebe pořádně zvykli. Asi nejraději se spolu pusinkují a spí vedle sebe, Verunka také miluje házet mu míček. trénujeme, aby jí sám míček odkládal na klín, když Verunka sedí.
Dvakrát jsme všichni tři byli vlakem na výletě v Praze. Poprvé bylo pro nás vše nové a já se pěkně zapotila, než jsme zvládli vlak i MHD, podruhé nám to už docela šlo. Verunce dělají problém schody, nezvládne nastoupit do vlaku ani vystoupit z vlaku a poprvé byl pro mě oříšek vytáhnout třicetikilovou Verču a ohlídat Jirku. Teď už to máme nacvičené, dle instrukcí do vlaku první nastupuje Jirka, z vlaku my a Jirku si k sobě přivolám. Ve vlaku je Verunka s Jirkou klidnější. Často se mi stávalo, že cestou domů brečela únavou, teď si na to s Jirkou ani nevzpomene.
Jirka se mnou také jezdí na workshopy. Procestoval se mnou Čechy i Moravu a zvládl to velmi dobře. Chystáme se na jaře do lázní, doufám, že to taky zvládneme.
Posílám několik fotek ještě z Vánoc, Verunku přitulenou k Jirkovi a jednu z posledního workshopu v Jihlavě.
S pozdravem
Šrámkovi
