Jirka se ale vůbec nezměnil
Na podzim to budou tři roky, kdy jsme si domů přivezli našeho šikovného společníka Jirku. Čas plyne jako voda, Verunka už je nejméně o hlavu větší, mně zase na obličeji přibyly další vrásky. Jirka se ale vůbec nezměnil. Stále je to ten rozesmátý a přátelský hafan s hlubokým srdcem a myslí puberťáka. Když je člověku ouvej, přiběhne a olízne obličej a hned je na světě lépe.
Od posledního dopisu se toho moc nezměnilo. Loni v létě jsme byli s Jirkou v lázních a letos nás čeká již třetí společný pobyt. Během pobytu byl opět vzorný a chodil s námi na procedury. Ve volném čase jsme chodili na procházky krásnou krkonošskou přírodou a jezdili na výlety. Poprvé jsme vyjeli díky nové kabinkové lanovce na Sněžku.
Září pro nás obě znamenal začátek školy a nastalo náročné období. Musela jsem skloubit péči o Verunku, Jirku a další zvířátka s mým studiem na VŠ. Nakonec se vše zvládlo za pomoci mých rodičů, kteří mi během vyučovacích hodin hlídali Verunku. Jirka si s mým studiem nelámal hlavu, většinou jsem po návratu ze školy našla chlupy v posteli, takže si chvilkové bezvládí náležitě užíval.
V zimě a začátkem jara jsme byly často nemocné, ale Jirka trpělivě ležel u postele a hlídal nás.
Verunka vnímá Jirku jako kamaráda více než dříve a směje se jeho veselým kouskům. Ráda ho hladí a pusinkuje se s ním, řekne Jirkovo jméno nebo např. „malá", „k noze" a „sedni". Pomáhá mi Jirku česat, nosí mu granule a sype je do misky. Asi největším pokrokem je, že ji začalo bavit vodit ho na vodítku. Už jim to spolu docela jde. Společně chodíme na procházky, na kterých nás často doprovází ještě naše jedenáctiletá kokršpanělka Belinka, nakupujeme a občas si zajdeme do cukrárny.
Přejeme vám krásné léto.
S pozdravem
Šrámkovi
