Jasmínka už je tady s námi celý krásný rok!
Letos na konci dubna (u nás doma to víme úplně přesně, je to 25.04.2016 :o) to byl rok, kdy se nám do našeho domu „narodil" pejsek. Ano, je to rok, co si náš Honzík (dítě s poruchou autistického spektra) přivezl z Plzně naši milovanou Jasmínku – asistenčního pejska. Samozřejmě, že má Jasmínka i své řádné narozeniny (u nás doma to víme úplně přesně, je to 14.06.2013), ale my prostě u nás doma slavíme Jasmínčiny narozeniny hned dvakrát ( to se Jasmínce samozřejmě moc líbí, poněvadž dostane hned 2 x nějakou velkou dobrotu).
Je za námi rok plný úžasného poznávání a společného štěstí, kdy nám právě příchod Jasmínky rozradostnil život. Všem posměváčkům, kteří nám na začátku chtěli pokazit náladu, že nějaký pes nemůže Honzíkovi vůbec pomoci, tímto vzkazujeme: „Omyl přátelé, to by jste koukali, co dnes Honzík dovede, jaký udělal skok ve vývoji a jaký je z něj šikovný a veselý kluk !!! "
My všichni ( já maminka Alice, Honzíkova sestřička Anička, Honzíkova babička a děda, strejda Pavel s Pavlínkou a Aničkou, odborný personál v Honzíkově speciální školce pro děti s PAS) jsme tiše s radostí monitorovali, jak si Jasmínka přirozeně získávala Honzíkovo srdce, Honzíkovu pozornost a nadšení být spolu v těsné blízkosti.
Honzíkovi se díky Jasmínce (pěvně tomu věřím) rozvinula řeč, z téměř nemluvícího dítěte se stalo dítě povídající. I přešto, že některá Honzíkova slova jsou zkomolená jeho řeč je funkční a to je naprosto naprosto naprosto úžasné !!! Honzík si umí vykomunikovat své potřeby a přání. Honzík umí povelovat (k noze, sedni, lehni, dones, podej, fuj je to.....) Honzík (a nejen on, vlastně všichni jeho blízcí) se začal více hýbat, ujde větší vzdálenosti. Je klidnější, tolik se nevzteká a tolik nepláče (to mu Jasmínka nedovolí, protože to hned přiběhne a začne dělat psí blbosti hlavně jen aby neplakal). Jasmínka nám pomáhá vytvářet doma nový druh harmonie.
Jasmína, Honzíkův asistenční pes
............tak my ráno vstáváme a Jasmínka, která leží u Honzíkovy postele nejprve zkontroluje Honzíka, zda ještě spí a pak nás všechny obejde, oblíznutím poví „dobré ráno". Utíkáme se vyvenčit a mnohdy za mými zády spiklenecky skočí ještě za Honzíkem do postele, pěkně si na něj lehne a začne ho postrkovat čumákem, oblizovat tak dlouho, že mu samozřejmě nezbyde nic jiného než vstát = ona to Jasmínka hned tak nevzdává.
........Honzík se šourá ještě rozespalý do koupelny. Když mu to trvá příliš dlouho a je pomalý, tak Jasmínka nasadí druhý taktický manévr a začne ho popohánět, postrkovat, čuchat k němu tak, že Honzík před ní koupelny kupodivu uteče.
.......Honzík si tedy čistí zuby a Jasmínka si k němu sedne a vedle umyvadla kouká, jestli si ty zuby nečistí moc rychle a nebo moc pomalu...........
........Honzík přejde z koupelny do pokoje a Jasmínka za ním..............
.......Honzík se začne pomalu oblékat a to mu mnohdy opravdu dlouho trvá, ale to Jasmínce nevadí, sedne si pokorně hned vedle něho a čumák položí na nohu a poví: „nespěchej jestli nechceš, já mam času dost"......
......Honzík sejde dolu do kuchyně, kde už maminka pro něj a Jasmínku nachystala snídani a tak se oba s Jasmínkou posadí a společně se najedí. Jasmínka je vždy rychleji hotová, ale to jí nevadí, čumákem do něj drcne a poví: „jen se v klidu najez, já si zatím odpočinu, aby mi slehlo"....
.........Honzík zamává sestřičce Aničce, která odchází do školy a pomalu se začne v předsíni obouvat a oblékat, Jasmínka mu sedí vedle nohou a poví: „já mám teplý kožich, ale Ty si vezmi ještě čepici, dnes je tam po ránu zase chladno".....
......Honzík vezme vodítko a pochoduje s Jasmínkou do školky, někdy jede Honzík na koloběžce a to potom za ním maminka s Jasmínkou svižným krokem vlají čerstvým ranním vzduchem, tak, že když už všichni dorazí do školky mají krásně červené tváře, protože není nic lepšího než se po ránu proběhnout.
.....Honzík se ve školce přezuje, převlékne, Jasmínka mu dá na rozloučenou čumákem pěknou pusu a poví: „ odpoledne si zase pro Tebe přijdu, tak ve školce nezlob, něco hezkého se nauč a pěkně si to užij"......
....Honzík běží radostně, když vidí, že si pro něj Jasmínka přišla tak, jak slíbila a to má on rád, protože to, co se slíbí, to se musí i dodržet (největší milá jistota dětí s PAS).....
.....Honzík sedí ve vlaku (nebo autobusu) a jede s Jasmínkou na zahradu nebo k babičce a dědovi.............nebo na výlet, nebo jde s Jasmínkou do kina na pohádku „Hodný dinosaurus", nebo jde nakoupit do papírnictví nafukovací balonky a nebo spolu v zimně bobují na sněhu .....nebo spolu vyšlápnou na rozhlednu .......nebo spolu vybírají knížky v knihovně.......nebo jsou spolu se strejdou Pavlem v lese a opékají špekáčky.....nebo jsou spolu v zoologické zahradě v Olomouci, v Ostravě, ve Zlíně ... nebo krmí kačenky v Zámeckém parku....nebo jsou spolu v Dinoparku v Brně.......nebo spolu pracují na zahradě a sázejí ředkvičky a zalévají hrášek, který spolu zasadili........nebo spolu vysávají vysavačem....nebo spolu uklízejí hračky......nebo....nebo...nebo....nebo....nebo....nebo....nebo... a vždy je tam s ním jeho NEJVĚTŠÍ KAMARÁDKA JASMÍNKA!!
...Honzík večeří, Jasmínka s ním, protože je vždy rychleji hotová, tak si vedle něj sedne a poví: „až dojíš, tak se spolu ještě podíváme na večerníček jo?"...
...Honzík sedí ve vaně, koupe se, Jasmínka stojí vedle, dívá se do vany a poví: „ty jo, Ty máš zase novou loďku, hmmm...pěkná"...
...Honzík ulehá do postele, Jasmínka do něj drne čumákem a poví: „to byl zase prima den viď, hezky se vyspi Honzíku"...
...a Honzík se na ni usměje, pohladí ji a poví „tak dobrou noc Jasmínko!"
Dovolím si ještě jedno „malé velké" poděkování sama za sebe:
„Jasmínko, velmi si Tě vážím, že mi pomáháš s Honzíkem, že mě držíš nad vodou, když mám slabou chvilku, mám Tě velmi ráda, jsi náš milovaný pes ! Děkuji !
Alice Binderová (maminka Honzíka a Aničky)
V Šumperku, 08. 07 .2016
