Dva roky s Jasmínou

Dobrý večer paní Pirnerová,

tento týden jsme se vrátili z Plzně, kde jsme absolvovali naše první rekondice Jasmíny (Honzíkův milovaný asistenční pes). Měli jsme velké štěstí, že jsme během těchto rekondice po dvou letech potkali úplně všechny naše trenéry Jirku, Pavla, Renatu, Olinku a také pana Pirnera, kteří nám tehdy Jasmínu pečlivě předávali. Toto setkání bylo na jedné straně velmi profesionální, ale současně velmi přátelské a srdečně upřímné. Cítili jsme z nich opět velkou oporu a empatickou lidskou pomoc.

Čas plyne velmi rychle, jsou to přesně dva roky, kdy jsme si tohoto úžasného psa přivezli domů do Šumperka.

Dovolte mi trochu bilancovat, co vše zajímavého nás za tyto dva roky potkalo, dovolte mi napsat mé osobní pocity a dovolte mi zprostředkovaně prezentovat postřehy lidí z našeho okolí, kteří by se jistě také rádi připojili, protože i na ně Jasmína svou přítomností zapůsobila.

„A U T I S M U S = pomoc, vzájemné porozumění"

Zdravotní a psychický stav Honzíka v březnu 2015 (5 let):

• Honzík je nemluvící dítě s diagnosou Atypický autismus, vývojová dysfázie, středně těžká mentální retardace.
• Honzík je dítě, které vyžaduje svůj klid, svůj režim, pokud možno žádné zásadní změny, které ho negativně přivádí do stavu psychické nepohody a směřují k problémovému chování.
• Honzík naváže pouze občas oční kontakt. Honzík nerad navazuje kontakt s dalšími lidmi, stejně tak nerad poznává nová místa a prostředí.
• Honzík se odmítá učit novým věcem.
• Honzík je hezký chlapec uzavřený do svého světa, kterému mnohdy nerozumí ani jeho nejbližší osoba – maminka.

Zdravotní a psychický stav Honzíka v květnu 2017 (7 let):

• Honzík je mluvící dítě (řeč je již také z poloviny funkční, druhá polovina zůstává poznamenaná autismem) se stejnou diagnosou jako v roce 2015
• Honzík je pozitivní dítě, které zvládá podstatně lépe běžný den se vším, co realita života přináší. Již tolik úpěnlivě nevyžaduje zajetý režim, náhlé změny ho již tolik nevyvádí z míry, pod strukturou a díky empatickému přístupu jeho nejbližších problémové chování téměř vymizelo.
• Honzík má pěkný oční kontakt. Potká-li nové lidi, kteří by jej v doprovodu jeho blízkých oslovili pěkně je pozdraví a mnohdy se i usměje. Nové prostředí - pokud mu jej předem pozitivně popíšeme přijímá se zájmem, umí se na některé věci, místa a výlety dokonce těšit.
• Honzík nastoupil do první třídy základní školy – 1. třída pro děti s poruchou autistického spektra Třebízského v Šumperku. Díky výborným odborným pedagogům, která tato škola nabízí zvládl osnovy první třídy. Dle zápisu třídní učitelky Mgr. Kateřiny Hrochové z května 2017 Honzík při výuce hezky spolupracuje, zvládá psaní, čtení, počítání, které je podpořeno pomocí struktury pro děti s poruchou autistického spektra.
• Honzík je velmi roztomilý usměvavý chlapec, který dělá nesmírnou radost celé své rodině, kamarádům (kterých má dnes o mnoho více než před dvěma roky). Miluje svou starší sestru Aničku. Velmi rád se přijde pomazlit za maminkou, které nejméně jednou denně upřímně poví: „JÁ TĚ MÁM RÁD".
• NOVÁ ZÁSADNÍ VĚC v Honzíkově životě = Honzík má již 2 roky asistenčního psa Jasmínu (hnědá fenka Labradora)

Tak, co se takového zázračného stalo, abychom mohli tuto hádanku lépe rozklíčovat. Přes všechny postoje nedůvěřivých a konzervativních lidí vůči canisterapii a vůči všemu novému, osvětovému atd., mám velké podezření, pachatel byl odhalen = může za to J A S M Í N A !!! :o) :o) :o)

Ale teď opravdu vážně! Honzík je samozřejmě v láskyplné péči mnoha osob. S Honzíkem mi pomáhají odborní pedagogové, osobní asistenti Dětského klíče (společnost se sídlem v Šumperku, která pomáhá rodinám s dětmi s poruchou autistického spektra). Honzík má výborné a osvětové obě babičky, veselého pozitivního dědu, pohodového strejdu Jirku (nadšeného motoristu), skvělého strejdu Pavla (báječný člověk, výborný lékař a myslivec) a mnoho hodných a empatických kamarádů Pavlínka, Anička, Julinka, Martínek, Lenka, Natálka, Sašenka, Kuba, Robin, Marek, Martinka, Michal... všechno zdravé děti, které díky Honzíkovi poznali, že mít kamaráda "autistu" je vlastně úplně normální a fajn. Honzík má nejlepší sestru Aničku. Honzík má trpělivou a milující maminku. My všichni dáváme Honzíkovi ze sebe to nejlepší tak, abychom mu co nejvíce pomohli. Když se Honzíkovi něco povede máme z toho všichni nesmírnou radost, která je znásobena vědomím toho, že to není jen banální věc.

Honzík má Jasmínu. Jasmína má Honzíka. Moc bych všem přála nahlédnout do našeho domova, do kterého vstoupil díky Jasmíně nový druh harmonie, radosti a všude přítomné hnědé chlupy. Už tady více není jen uplakané, vztekající se dezorientované dítě, unavená Honzíkova sestra, ustaraná a Honzíkovým osudem ztrápená maminka. Mnohokrát jsem se ptala, jak je to možné – ten pes prakticky nedělá nic. Jasmína nemluví, Jasmína nedává moudré rady, Jasmína nesoudí, Jasmína nechválí, Jasmína nekritizuje. Jen tady s námi jednoduše je! A najednou se začali v domě pomaličku měnit věci k lepšímu. Staré za nové. Nová šťastná Anička, nová usměvavá maminka. Jasmína se hezky podívala a v tom se hezky začal dívat i Honzík. Jasmína se chtěla pomazlit a najednou se začal chtít pomazlit i Honzík. Jasmína chtěla jít ven na procházku tam do toho nového parku a najednou se v tom parku (kam dříve vůbec nechtěl) líbilo i Honzíkovi. Jasmína chtěla nakrmit a najednou jí to krmení chtěl chystat Honzík. Jasmína si chtěla začít hrát s tím novým balonem, který jsme koupili v tom novém zverimexu, a najednou si chtěl Honzík prohlédnout ten jiný další a další a další obchod, kam jsme dříve nechodili vůbec nakupovat...atd, atd.

A teď opačně! Když Honzík vstává, vstává i Jasmína. Když jde Honzík večer spát, jde spát i Jasmína. Když Honzík snídá, snídá také Jasmína. Když jde Honzík do školy, jde do školy také Jasmína. Když se se Honzík učí číst, psát a počítat, sedí vedle Jasmína a učí se číst, psát a počítat. Když jde Honzík na rozhlednu, jde na rozhlednu i Jasmína. Když Honzík zalévá skleník, sedí vedle Jasmína a kouká jak se zalévá skleník...atd, atd.

Tak a teď mi řekněte, jak to, že se ti dva vůbec nehádají? Jak to, že si ti dva vůbec nelezou na nervy, když jsou furt spolu? Protože se mají rádi! Protože ta láska, to pěkné pouto, které mezi sebou mají jim pomáhá být šťastnější, klidnější, spokojenější, veselejší. Jdou spolu životem, kterému díky VZÁJEMNÉ LÁSCE LÉPE ROZUMÍ!!!

Děkujeme!

Milá paní Pirnerová, děkuji Vám za Jasmínu, myslím, že jste nám „vy Pomocné tlapky" vybraly pro Honzíka toho nejlepšího pomocníka a nejhodnějšího asistenčního pejska, naši = vaši J A S M Í N U.

Se srdečným pozdravem

Alice Binderová (Honzíkova maminka)

1 / 5