A byly vánoce
A byly Vánoce. Vánoční svátky i příchod nového roku jsme si všichni moc hezky užili. U Binderů byl na štědrý den stromek tak obsypaný dárky, že jsme si skoro mysleli, že se Ježíšek spletl a přinesl nám omylem i dárky sousedů z celé naší ulice. Jasmínka (Honzíkův asistenční pes) se celá dojatá lehce zastyděla, že tak hodná po celý rok asi ani nebyla, že se bude muset opravdu rozdělit (i když nerada) o všechny ty pamlsky, tři pytle granulí a obří kost z buvolí kůže s dalšími psími kamarády z ulice.
Na silvestra jsme se všichni zase shodli, že celý ten uplynulý rok byl velmi pěkný = Honzík nám dělá radost, přes svůj zdravotní hendikep dělá zásadní a viditelné pokroky, ve škole je šikovný, doma začíná mamince pomáhat i s lehkými domácími pracemi a už se tolik nepere s Aničkou (Honzíkova starší sestra). A vůbec je nám doma hezky, logicky, když je tam pak s námi i Jasmínka, která nepokazí žádnou zábavu. Dokonce i ty Jasmínčiny chlupy jsme tak nějak všichni přestali vidět, o úklid jsme se podělili (Honzík vysaje, Anička vytře a maminka umyje koupelnu a utře prach). Jasmínka potom přijde a celé nám to zase znovu špinavými tlapkami a chlupatým kožíškem umaže. Humor nás neopouští ani tehdy, když maminka ráno vstane a najde v pokoji od Aničky spát v jedné posteli Aničku, Honzíka i Jasmínku společně. Nejprve se maminka zamračí, ale hned pak se honem rychle usměje, protože ji zahřeje u srdce pocit, že se tihle tři mají velmi rádi a jsou spolu šťastní.
Ještě než opět poděkuji Pomocným tlapkám za další rok s Jasmínkou, ráda se podělím o nádherný moment Honzíkova života:
Říjen 2018, Šumperk, u nás doma v obývacím pokoji, u snídaně:
Honzík: „Mami, co je to láska?"
Maminka: „Prosím?", zeptá se užasle maminka, mile překvapená nad touto krásnou otázkou.
Honzík: „No, co je to láska? Posloucháš mě vůbec? CO JE TO LÁSKA?", zopakuje už důrazněji Honzík.
Maminka se pohotově snaží rychle nalézt patřičnou odpověď, které by Honzík rozuměl.
Maminka: „Honzíku, víš láska je něco moc hezkého – láska je, když má maminka ráda Honzíka, Honzík má rád maminku, Anička má ráda Honzíka a Jasmínka má ráda Honzíka, a Honzík má rád Aničku a Jasmínku".
Honzík se na přibližně 3-4 sekundy zamyslí a povídá: „Já miluji svou rodinu." ...a maminka se dojatě rozpláče štěstím.
Děkujeme všem (rodině, Jasmínce – Pomocným tlapkám, škole a speciálním pedagogům, Dětskému klíči, lékařům... i přírodě a Panu Bohu), kteří nám s Honzíkem pomáhají, protože mu tím pomáhají život zvládat takový jaký je = „HEZKÝ"!
Alice Binderová (Honzíkova maminka)
