Irča se stává Tlapkáckou raritou
Naše milé Pomocné Tlapky!
Srdečně vás zdravíme po delší době, máme se dobře. S Irčou to ani jinak nejde. Musím říct, že se naše Irča stává Tlapkáckou raritou, protože 8. 11. 2020 oslaví své sedmnácté narozeniny. Je šťastná, zdravá úměrně svému věku, spokojená a hlavně obklopená svojí milovanou lidskou rodinou. Zkrátka jí vůbec nic nechybí. Nejraději má procházky po zahradě, chodí sama svým tempem. Myslím, že pravidelné procházky po zahradě jí dodávají spoustu energie a svěžesti. Platí u ní přísloví: „V zdravém těle zdravý duch!“ Své zdravotnické procházky podniká opravdu každý den, protože ví, že je dobré být na čerstvém vzduchu. Procházky prokládá intenzivním zdravým spánkem a jako správný labrador má stále dobrý apetit, takže poctivě doplňuje vitamíny v podobě šťavnatých jablek spadlých pod stromem. Není pro ni problém si vybrat to nejlepší jablko z bedny plné sesbíraných jablek. A my se pak velmi divíme, kam ta jablka mizí? Irča se na nás ale jen podívá velmi nechápavým pohledem jako by říkala: „Přeci musím doplňovat vitamíny, když tady teď všude řádí ten covid! Musím mít silnou imunitu!“ A je to tak. Irča se opravdu těší dobrému zdraví a má tuhý kořínek. Užívá si klidný a spokojený důchod.
Naposledy jsme se vám ozvaly minulý rok na podzim a od té doby se stalo v našem životě zase mnoho zajímavých věcí. Tak začneme pěkně popořádku. Začátkem listopadu nás svou návštěvou opět potěšily skvělé holky – báječný Tlapkácký tým ve složení Barča a Elza :). Návštěva zrovna vycházela perfektně na víkend, kdy měla Irča narozeniny, takže nechyběla pořádná oslava a poctivá příprava krásného zdravého ovocného dortu v obvyklém složení: miska granulí, jablečné pyré, banány a na ozdobu pamlsky z měkkého hovězího masa. Nechyběla ani šestnáctka uprostřed, aby bylo vidět, v jakém je Irča krásném věku. Pak už jenom svíčka a hotovo! Na přípravě dortu se prakticky podílel můj tatínek a Barča a já jsem byla odborný poradce, který určoval postup a vymýšlel design. Myslím, že se dort moc povedl a my jsme jeho přípravou strávili krásné chvíle plné radosti a kreativity. S Barčou a Elzou jsme prožily nádherné dny. Například jsme koukaly na Stardance – aneb když hvězdy tančí, a zároveň jsme pozorovaly, jak naše „černé hvězdy“ také tančí – ladnými kroky pochodují kolem našich vozíků. Zase jsme si uvědomily, jak jsme obě moc šťastné, že je máme. Společné dny jsme si moc užily, spoustu hodin jsme propovídaly a těšíme se, že se zase někdy uvidíme.
V prosinci jsem se s velkou radostí opět účastnila krásného koncertu Čechomoru. Irča se mnou sice nebyla, potkali jsme tam ale spoustu skvělých lidí z Tlapek. Kromě mě a tatínka totiž Pomocné Tlapky přišli podpořit také Pavlíčkovi s fleťákem Bobešem a předvychovatelé pan Metelka s psím šikulou v předvýchově Westem a paní Peterová s čokoládovou fenkou ve výchově Elsou. Upřímně řečeno jsem tentokrát byla mnohem více nadšená z našeho mini tlapkáckého setkání po koncertě. Koncert byl jako obvykle moc hezký, ale tak nádherné setkání s lidmi z Tlapek jsem nezažila už dlouho. Krásně jsme si popovídali s Pavlíčkovými a moc ráda jsem poznala i paní Vlastu Peterovou s její Elsou. Elsa tehdy byla moc roztomilé štěně a já si uvědomila, jak hodně obdivuji práci všech předvychovatelů. Ještě ten večer totiž paní Peterová už Elsu předávala cvičitelům. Bylo to velmi dojemné vidět paní Peterovou, jak ochotně Elsu předává do dalšího výcviku. Tehdy mnohým z nás ukáply slzy smutku, teď ale věřím, že je paní Peterová právem hrdá na to, že vychovala moc hodnou a šikovnou fenku, která už může dělat svou práci a na plný úvazek pomáhat slečně Humplíkové v Olomouci. Sice se budu opakovat, ale opravdu jsem viděla, jak je práce předvychovatelů moc důležitá. Bylo to zřejmé i u asisťáka Bobeše, který si svou rodinu doslova zamiloval a poslouchá Víťu i jeho rodiče na výbornou. Prožili jsme tehdy krásné chvíle se skvělými lidmi. Jsem za to moc vděčná a velmi ráda na to dodnes vzpomínám. Udělali jsme si i společnou fotku, abychom na tento okamžik měli památku.
V zimě se potom už zas až tak moc zajímavých věcí nestalo, prožili jsme klidné a pohodové Vánoce, Irča tentokrát snědla jen svůj salát, ryba ani polévka na ni nezbyla. Letos jsme byli rychlejší :-).
Koncem dubna se mi narodila krásná neteř Kristýnka, a tak teď mám novou roli být co nejlepší tetou na plný úvazek. Nejprve měly Irča s Kristýnkou velmi podobné zájmy a denní režim – procházky, jídlo, spaní. Kristýnka už ale roste jako z vody, je to krásná holčička s modrýma očima a se spoustou vlásků. Vypadá to, že budu mít asi velmi akční neteř s veselou a hravou povahou. Kristýnce je teď už půl roku a tím pádem se už její zájmy od těch Irčiných značně liší. Já si teď užívám tetičkování plnými doušky a Irča si stejně tak užívá pohodový důchod v teple svého pelechu.
Začátkem letních prázdnin nás poctili svojí milou návštěvou Lenka Šulcová se štěnětem Andym, kterému bylo tehdy pět a půl měsíce. Lenka s Andym nejprve obhlédli krásy Pardubic a pak dojeli autobusem za námi na krásnou odpolední návštěvu. Andy je zvídavé temperamentní štěně, pořád se chtěl mazlit. to bylo něco pro mě. Pořádně jsme se pozdravili – několikrát za odpoledne, olízal mě od hlavy až po paty a já se celá tetelila štěstím. Irči si nijak nevšímal a nechal ji v klidu spát. Andy časem taky únavou usnul a my jsem s Lenkou probraly spoustu zajímavých témat a strávily jsme moc hezké a radostné odpoledne. Díky Lence jsem zjistila, že u nás v Pardubicích je předvychovatelka paní Stiebrová, která se momentálně věnuje čokoládovému pejskovi Ceasarovi. S Lenkou jsme si to moc užily a Andy vypadal taky spokojeně. Děkujeme moc Lence a Andymu za návštěvu a pardubickým předvychovatelům máváme alespoň na dálku.
Zdravíme moc i všechny ostatní, loučíme se s vámi a děkujeme, že jste z nás udělali skvělý tým.
Irča a Majda Demlovy.
