Irča mě motivuje k větší samostatnosti
Zdravím všechny z Pomocných Tlapek :-)
Rozhodla jsem se vám zase napsat pár řádků o tom, jak se nám daří.
Irča je pro mě obrovskou motivací. Co se týká zlepšení mého zdravotního stavu, snažím se na sobě "makat" a udělat co nejvíc pro to, abych byla o něco samostatnější, ulehčila práci rodičům a měla možnost dělat více věcí. Jako největší pokrok zatim beru, že se učím sedět a jezdit bez stolku u vozíku a docela mně to jde, udržuji lépe stabilitu. Nedávno jsme s Irčou zkoušely podávání rovnou do klína a šlo nám to moc pěkně, i bez pomoci. Mám z toho radost! Doufám, že se mně podaří zlepšovat se čím dál víc a hodně na sobě v tomhle směru zapracovat :-).
Během října jsme absolvovali rekondice v Plzni. Byly vážně perfektní- vyjeli jsme v pátek kolem 18h a zastavili se cestou na nákup v Lidlu, nakoupit si na večeři. Irča se tam chovala naprosto vzorně :–) ... Nevim jak je to možné, ale naprosto přesně pozná, když přijede do Třemošné a vycítí, že bude nějak zkoušená, testovaná, začne být nervózní a není ve své kůži.
I přes nervozitu ale byla v Tescu moc šikovná, vše zvládla moc hezky, až na odložení. Hanka říkala, že je to kvůli tomu, jak je hodně zvyklá být se mnou... Prostě se mě nechce vzdát :-). U starších psů (11 let a víc) je to prý normální. Jsou na své pány tak zvyklí, že už se to nezmění a tak jsou i cvičitelé v tomhle směru tolerantní (s ohledem na věk :-)). Pak ještě měla nějaký chvilkový výpadek při otvírání dveří, což doma dělá sama, bez povelu. Chvilkový výpadek no a nervozita k tomu ;-). Jinak super, dovednosti venku bez problému, chůze u vozíku a ignorace psů také. Vůbec si nevšímala ani těch tlapkáckých. Spíš oni se chtěli zdravit s ní :-) Taky ji musim moc pochválit za podávání, které výborně zvládla i na elektrickém vozíku, kde ho běžně netrénujeme. Je to borec! Pobavilo mě sundavání rukavice. Kvůli velké spasticitě jsem říkala Petrovi, ať Irča sundavá věci z jeho ruky. To se Irče nelíbilo, tak mi ji natáhl na mou ruku a Irča mi ji okamžitě sundala, ještě než se mi stačila stáhnout ruka křečí :-) Je to hvězda!
Společenský večer byl skvělý! Jen je škoda, že většina lidí odjíždí hned po zkouškách a tak nemáme možnost se vzájemně více poznat. Už potřetí jsme se viděli s Brázdovými z Vrchlabí. Pan Brázda je neskutečný optimista a spokojený člověk, stejně jako jeho manželka. Každé setkání s nimi mě naplní vždy radostí a novým odhodláním stavět se k starostem v životě čelem a umět je přijímat s pokorou a být optimističtí a radostní :-) I když neříkám, že to vždy jde úplně jednoduše... Pan Brázda je borec, má speciální ovládání, diky kterému je schopný řídit el. vozík bradou, neuvěřitelný! Moc ráda jsem poznala paní Hlisnikovskou z Frýdku-Místku, velmi milá a sympatická pani. Jejich fenka Ema je ještě menší než Irča a to už je co říct. Ještě jsme víc poznali Hájkovy z Albrechtic nad Orlicí. Se všemi těmito lidmi jsem v kontaktu, což je super :-)
Podpořila jsem i tlapkácký obchůdek a koupila si 2 nová trička s hlavou retrívra. Rekondice mi připadají vždycky supr i po té společenské stránce. Obohatí mě to moc, nejen tím, že si vyprávíme jaké kdo máme se svými čtyřnohými pomocníky zážitky, ale i tím, že se spolu bavíme o našich životech, různých situacích v nich. Ty mohou obohatit jeden druhého a vzájemně se inspirovat... Třeba pani Hlisnikovská se mě ptala, odkud mám fusak, tak sem jí poslala kontakt a byla jsem moc ráda, že ji můžu dát tip. Nikča Hájková dala zas mně tip na rehabilitační přístroj Motomed, tak uvidíme, jestli si ho nepořídit domů.
Irča tuto sobotu oslavila své 11. narozeniny. Chtěla jsem jí udělat hezký den a neobyčejný dárek. Protože vím, že ze všech pamlsků má ráda jen ovoce a zeleninu, rozhodla jsem se tedy Irče zpestřit jídelníček v podobě zdravého nízkokalorického dortu. Pouze jablka, mrkev a pár psích granulí na ozdobu... Domácí výroba. Přišla jsem s designovým nápadem a ten jsme společně s rodiči zrealizovali:-) Musim říct, že se nám moc povedl a Irče hrozně chutnal :-). I když se na něj už od začátku moc těšila, jako správně vycvičená asistenční fenka, trpělivě čekala na pokyn od paničky a do té doby si k tomu ani nečichla! Pak se do něj s velkou chutí pustila. Obě jsme si oslavu moc užily a posílám i vám pár fotek :-)
Vzhledem k jejímu věku jí už občas říkám "babi", ale pořád má dost elánu a je schopna mi bez problému pomáhat ve všem, co je potřeba a velmi úspěšně mě motivuje k větší samostatnosti. Jsem opravdu moc ráda, že ji mám a už se těším, až společně vyrazíme na koncert mojí oblíbené hudební skupiny Čechomor :-) Určitě vám napíšeme, jak jsme si ho užily :-)
Pozdrav z Pardubic posílají
Majda & Irča
