Edik je na Inku nesmírně pyšný

My vlastně ani nevíme, jak ten čas letí. Edik oslaví v červenci už 9 let a Inka 3 roky. Připadá nám, jako by byli spolu celý život. Inka je stále s námi. Když je Edik ve škole nebo když je hospitalizovaný v nemocnici, odpočívá a čeká na něj.

Tento rok je pro nás všechny velmi náročný, a to i pro Inku. Po hospitalizaci v Motole jsme si znovu uvědomili, že pořízení Inky bylo tím nejlepším rozhodnutím, které jsme kdy udělali. Splnili jsme Edikovi sen. Víme, že nikdy nebude úplně zdravý a že bude vždy potřebovat něčí pomoc. Teď jsme to především my, jeho rodiče. A když zrovna nemůžeme být u něj my, je tu Inka. Přitulí se k němu, olízne ho, podá mu packu a pak se na sebe vděčně podívají. To jsou chvíle, které se nedají slovy popsat.

Inka Edika doprovází do nemocnice a pak si pro něj zase přijede vlakem. Při tom trénuje jízdu na eskalátorech i bezpečný nástup a výstup z vlaku. Když Edikovi spadne lžička nebo ponožka, hrdě mu ji podá. Přesně ví, co má dělat. Pozná také epileptický záchvat a včas na něj upozorní.

Edik je na Inku nesmírně pyšný. Vodí ji na vodítku, chodí spolu rádi do lesa, kde jí hází aportíky. Připravuje jí vodu i krmení a ví, že se o ni musí starat stejně, jako ona pečuje o něj.

Teď nás čeká oslava narozenin – oba je mají v červenci – a my věříme, že se nám podaří připravit krásný den plný radosti.

Bortlíkovi