Čas běží jako bláznivý
menu

Čas běží jako bláznivý

Čas běží jako bláznivý a já jsem se svojí rodinou vkročil spokojeně po svém - "psím" do roku 2018. Pořád se něco děje. Jednou jsme dole, jednou nahoře. A to nejen na eskalátorech nebo ve výtahu, v metru nebo v nákupním centru.

Hlavně, že jsme všude spolu. Já a Kája. Cože?? Vy jste nás ještě nepotkali...??

Kája se snaží. Bojuje. Musí pravidelně cvičit. Zdá se mi, že to pro něho není vždy příjemné a dost zábavné, ale jeho maminka je nekompromisní, protože bez práce přece nejsou koláče.

Nožky Káju bolí o něco častěji, než tomu bývalo dřív. Jsou více unavené.  Ale jsem mu oporou.

Schody a kopečky jsou hodně náročné, těm se raději vyhýbáme.

Občas si stýská, že není dost rychlý, že nestačí svým kamarádům. Poznám to na něm okamžitě.

I na to jsme my - němé tváře, skvělí machři.

A s takovými chmury si umím báječně poradit. I od toho jsem přece tady!

Klidné hlazení a společná relaxace, to je náš lék!

Sklízíme spolu obdiv po nemocničních chodbách, na masážích, na rehabilitaci. Ale také třeba na docela obyčejné "venčící" procházce.

Do každodennosti od září vstoupily školní povinnosti. Kája dělá pokroky, dělí se se mnou o čtenářské dovednosti, psaní ho pravda trochu trápí, ale matematika - to není žádná věda. Nošení školní tašky je pro mě hračka, stejně jako zouvání bot nebo otevírání dveří od jeho království.

Učíme se společně hodně nového, těšíme se na hřejivé slunce a jeho energii.  Na jaře nás čeká plno příjemných akcí, kde si užijeme hezké zážitky. A o ty jde především. O ty Kájovy klučičí po boku s mojí psí "maličkostí", s pomocí jak nejlíp dovedu.

Mám ho moc rád. Jsme opravdoví přátelé.

Jsem zdravý, jsem v pořádku a mám dostatek všeho, co potřebuji.  Jsem čerstvě po návštěvě u mého pana veterináře. Obdaroval mě už dobře známým "žihadlem" proti ošklivým nemocem. Jsem pašák, jak mi moji domácí lidé říkají.

Přejeme vám krásné dny a těšíme se na setkání v dubnu.

Opatrujte se!

Indy  a Kája s rodinou.